Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
Hledejte cokoli zde na webu
DomůZajímavostiRozhovoryValentýn je pro každého

Valentýn je pro každého

Valentýn je pro každého

Valentýn je pro každého, proto že láska si nevybírá

Neurolog MUDr. Martin Jan Stránský: „S věkem nemá láska nic společného, jde o kombinaci reflexů a emocí, jejichž úroveň je přímo závislá na stupni vývoje mozku. “

Tvrdit, že Valentýn, svátek zamilovaných, je jen pro mladé, je nesmysl. Co se týká lásky, přichází v sedmnácti stejně jako ve třiceti či dokonce padesáti a později. „Srdci neporučíš,“ říká se, a to navzdory tomu, že láska nemá vlastně ze srdcem nic společného.

Valentýn

Jde totiž o kombinaci reflexů a emocí, jejichž úroveň je přímo závislá na stupni vývoje mozku,“ tvrdí MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog a ředitel Polikliniky na Národní v Praze. Co je to tedy vlastně láska? MUDr. Stránský ji vysvětluje takto: „Jde o pouhé o slovo, které souvisí se subjektivními pocity.Ty mohou být různé a každý jedinec je může odlišně interpretovat. Jde o velice podobný proces, jako když diskutujeme o tom, zda existuje Bůh. Taková diskuse totiž může být stejně vášnivá jako pocity z lásky. Každopádně jde o proces, který může začít z ničeho nic a na základě toho, jak je mozek jednotlivce sestaven (a připraven), může vyvolat širokosáhlou propojenost pocitů a myšlenek. Taková rozsáhlá dynamika se však neurologicky těžko udržuje, časem proto tato „sít lásky“ řídne. To je důvod, proč vášnivost lásky postupně v závislosti na její délce slábne. Původní pocity ale mohou samozřejmě být nahrazení jinými.“

„Pročpak ta láska bláznivá v koutě zůstává, proč na mě vůbec neútočí a ostatní spoutává,“ zpívá Karel Gott. Je to tak, láska je něco, po čem toužíme,co vyhledáváme a co nám dává energii do života. Jen ji ve vyšším věku na základě předchozích zkušeností dokážeme alespoň trochu korigovat. Samozřejmě nedokážeme být méně zamilovaní jen proto, že jsme se již několikrát v lásce spálili. Umíme však být malinko opatrnější. Také si již nepotřebujeme psát dvě stě sms denně a neumíráme, když toho druhého nevidíme celý den. Pohlédneme-li na lásku z této stránky, lze konstatovat, že je „rozumnější“. V žádném případě to však neznamená menší či chladnější. A také to neznamená, že čím jsme starší, tím si umíme lépe vybrat partnera pro život.

A proč je pro vztah dvou lidí tak důležitý polibek? Proč teprve po něm se mění náklonnost v lásku? „Oblast rtů a jazyka je totiž bohatá na nervová zakončení, a tudíž je velmi citlivou erotogenní zónou. Při líbání nezapojujeme jen hmat, ale i čich a chuť. A souhra všech tří smyslů probudí v mozku děje, jejichž výsledkem je informace, zda toho druhého chceme nebo ne,“ vysvětluje neurolog.

S trochou nadsázky lze tedy konstatovat, že polibek je jakousi sondou, zda ta láska, která v nás zahořela, má vůbec nějaký smysl. S někým, jehož dotek rtů nám nic neříká, kdo nám „nechutná“ a nevoní, prostě můžeme mít jen těžko nějaký intimní vztah. Při polibku se v mozku začínají uvolňovat endorfiny, které zlepšují náladu a snižují negativní účinky stresu. Ale… zatímco organismus žen takto reaguje zpravidla jen na protějšky, do nichž jsou zamilovány, mužům stačí, jde-li o pro ně přitažlivou ženu. „Proto také téměř polovina žen, které usoudí, že jejich nový muž špatně líbá, vztah ukončí. A to i přesto, že se jim možná partner líbí. Pro muže je důležitější než polibek vizuální vjem,“ podotýká Martin J. Stránský, a pokračuje: „Přitom posuzují nejen celkový dojem, ale i jednotlivé partie – zvlášť tedy hodnotí zadeček, prsa i obličej. Vše pomyslně oznámkují a rozhodnou se. Žena se převážně dívá muži do očí a snaží se co nejlépe odhadnout jeho charakter. Pátrá v paměti a porovnává jej s jinými muži. Tak zapojuje více částí mozku v obou hemisférách,“ vysvětluje Martin J. Stránský.


MUDr. Martin Jan Stránský je členem Zastupitelstva Městské části Prahy 1, přednostou Polikliniky Na Národní (www.narodni.cz) a vydavatelem nezávislého časopisu Přítomnost. Představuje čtvrtou generací rodiny Stránských, která se politicky angažuje, snaží se prosazovat právo na straně lidí a pozvednout národní hrdost. Martin Jan Stránský je pravnukem zakladatele Lidových novin a parlamentního politika a poté také senátora Adolfa Stránského, vnukem Jaroslava Stránského poválečného politika – ministra spravedlnosti a později ministra školství a spoluzakladatele časopisu Přítomnost, který vychází dodnes (www.pritomnost.cz). Otec Martina Jana Stránského, Jan Stránský, byl poslancem za národní socialisty, redaktorem Lidových novin a po odchodu do exilu jejich korespondentem ve Vídni a Londýně. Před rokem 1948 zastával dva roky funkci poslance Ústavodárného Národního shromáždění. V roce 1951 spoluzaložil s Pavlem Tigridem v Mnichově českou sekci rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Facebook komentáře

Sdílejte články