Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
DomůZajímavostiCestováníVýlet do Saska za poznáním uměleckých děl

Výlet do Saska za poznáním uměleckých děl

Sixtinská madona

Výlet do Saska za poznáním uměleckých děl

Hrady a zámky, umělecké poklady, překrásné budovy historických měst, dvě místa světového dědictví UNESCO a umělecká díla vytvořená přírodou to je Sasko.

V Sasku žije 4 miliony obyvatel, rozloha činí 18400 km2. Je to šestá největší země SRN, hlavní město Drážďany má 550000 obyvatel. Pro rok 2020 se chystá řada novinek, zejména v Drážďanech. Dne 12. května 1670 spatřil Friedrich August I. Saský v Drážďanech světlo světa. Jako druhorozený princ neměl žádné vyhlídky na trůn, a tak cestoval po Evropě. Navštívil Itálii, Francii i Španělsko a užíval si bezstarostného života. Když jeho bratr zemřel, stal se v roce 1694 saským kurfiřtem a v roce 1697 získal ještě polskou královskou korunu. Do historie vstoupil jako August Silný a proměnil Drážďany v okouzlující barokní rezidenci s úžasnou architekturou, jedinečnými uměleckými poklady a také kulturou slavností a her, které sám vyhledával.

MoritzburgRezidenční zámek byl znovu opraven do  podoby”rezidence vědy a umění.” August Silný z něj krom Saska vládl i Polsku a Litvě. Chtěl navíc panovat i římské říši a připravit o císařskou korunu rod Habsburků, Drážďany měly být hlavním městem střední Evropy. Nejdříve se do zámku vrátily Kabinet mincí a Kabinet mědirytin. Od roku 2004 je opět zpřístupněna Nová Zelená klenba v prvním patře a od roku 2006 i Historická Zelená klenba v přízemí. V původních prostorech se tak opět  potěšíme harmonickou jednotou různých druhů umění pozdního baroka. Jako výraz svého bohatství a absolutistické moci nechal zámek v letech 1723 až 1730 vystavět August Silný. Turecká komora byla otevřena v roce 2010. Po další etapě rekonstrukce v roce 2013 byla zpřístupněna historická Zbrojnice v Obřím sále a následně i renesanční křídlo.

Již od září 2019 se po 33 letech rekonstrukce znovuotevřely reprezentační místnosti. Obnovené Parádní

paradni-pokojpokoje včetně Porcelánového kabinetu ve věžní místnosti „Turmzimmer“ byly otevřeny k příležitosti výročí 300 let od velkolepých svatebních slavností, syna Augusta Silného, kurfiřtského prince Friedricha Augusta II. s habsburskou císařskou dcerou arcivévodkyní Marií Josefou. Obřad se sice uskutečnil ve Vídni, ale čtyřtýdenní oslavy se odehrávaly na saském dvoře v Drážďanech, kam se kromě svatebního páru vydalo více než 1000 knížat, hrabat, baronů a šlechticů se svým doprovodem, obchodníky, nejrůznějšími artisty. Pompézní svatební oslava ze září roku 1719 se stala podnětem k zřízení pěti nádherných barokních sálů ve druhém patře západního křídla Rezidenčního zámku. Tvoří je jídelna, dva předpokoje, audienční síň s trůnem a parádní ložnice s velkolepou císařskou postelí, a to vše podle francouzského vzoru.

Místnosti byly během druhé světové války zcela zničeny a následně od základů znovu vytvořeny. Většina historického interiéru byla zachráněna a integrována do nové expozice- od Augustova trůnu a postele až po sbírku stříbrného nábytku, který je ve světě jedinečný. Od poloviny roku 2020 k tomu ještě přibude galerie 390 pušek v navazující Dlouhé chodbě.Nedaleko zámku je 102 metrů dlouhé procesí saských panovníků – Knížecí průvod, nejslavnější nástěnný obraz v Sasku. Zobrazena je 800letá historie panovníků rodu Wettinů v jezdeckém průvodu. Návrh Wilhelm Walthera z roku 1876 koncipovaný jako freska byl v roce 1907 převeden na 25000 kachlů z míšeňského porcelánu. Za zámkem se nachází Stájový dvůr (Stallhof), nádvoří, obklopené sloupovými arkádami, které každoročně představují kulisu středověkého vánočního trhu.

 

paradni-pokojVe Zwingeru je sbírka porcelánu a Matematicko-fyzikální salón, který skrývá věhlasnou sbírku historických hodin a vědeckých instrumentů. V přilehlé galerijní budově zvané Semperbau se nachází světově proslulá Obrazárna Starých mistrů, která se otevřela po rozsáhlé rekonstrukci 29. února 2020.  A dojem je zcela nový: Mistrovská díla Rembrandta, van Eycka, Vermeera, Raphaela nebo Tiziana jsou postavena vedle historických váz a soch, od starověku až do roku 1800. Na vnitřním nádvoří Zwingeru se přeneseme nejen na 10 minut do barokních Drážďan, ale i doprostřed jedinečného zážitku: V filmové kupoli s plátnem o rozměrech 30 x 4 m je 270stupňová audiovizuální projekce jezdeckého baletního představení s motivem čtyř živlů, jak bylo tehdy předváděno hostům Augusta Silného. Světoznámý Zwinger patří mezi nejproslulejší stavby německého baroka. Se svými pavilóny a galeriemi, Korunní branou, fontánou s nymfami zvanou Nymphenbad a v neposlední řadě i se zahradou na nádvoří je oázou pro každého návštěvníka Drážďan. Název “Zwinger” vychází ze stavebně-vojenské terminologie a odkazuje na jeho původní polohu před hradbami města. Ale již za panování Augusta Silného (1670–1733) neměl Zwinger s obrannou funkcí nic společného, neboť v té době bylo toto místo se zahradou a oranžerií určeno pro dvorské slavnosti. Nádvoří původně otevřené k Labi v polovině 19. století uzavřel architekt Gottfried Semper stavbou obrazárny. Tato stavba nazvaná podle svého stavitele Semperbau (Semperova budova) byla otevřena v roce 1855.

Semperovu operu postavil v letech 1838–1841 Gottfried Semper. Po požáru byla v letech 1871–1878 obnovena Semperovým synem Manfredem, který ji přestavěl ve stylu pozdní italské renesance. Po válce byla znovuotevřena v roce 1985. Drážďanský kostel Frauenkirche slaví patnácté výročí svého vysvěcení po rekonstrukci. Kostel, který postavil George Bähr v letech 1726–1743, je považován za nejvýznamnější evangelický kostel v Německu.

Brühlská terasa byla postavena v 18. století na pozemku, který v roce 1739 zakoupil ministerský předseda saského kurfiřta, hrabě Heinrich von Brühle za 20 tisíc tolarů. Terasa je půl kilometru dlouhá podél Labe a říká se jí ve světě „balkón Evropy”. Pro veřejnost byla otevřena již v roce 1814. Na terase jsou umístěny skvosty, a tak tu na jedné straně naleznete Albertinum, Drážďanskou akademii výtvarných umění, budovu Vrchního zemského soudu, ale také mnoho soch a pomníků. Pod ní se nachází rozsáhlá Drážďanská pevnost se zbytky renesančního opevnění města. Původní pevnost nechal dle italského vzoru vystavět vévoda Mořic a měla chránit jeho rezidenci před rozvíjející se dělostřelbou. Zároveň tam měl být dostatek místa pro palbu kanóny zevnitř. Rozšířila se stavba zámku a postavila veliká zbrojnice, hradební bastiony se rozšířily a místu se říkalo Panenská bašta. Později (1721) ji August Silný nechal přejmenovat na Venušinu baštu. V roce 1740 zahájil přestavby hrabě Brühl a postupně se přetvořila zbrojnice na Albertinum a vznikla celá Brühlova terasa. V této době nechal hrabě sklepení zasypat. Až v 90. letech 20. století sklepení odkryli historičtí aktivisté ze spolku Brühlovy terasy. Nyní je pevnost veřejnosti otevřena a uvidíte zde přes 400 let staré zděné valy hradebního opevnění nebo původní starou laboratoř, kde byl v roce 1707 vynalezen evropský porcelán (Johann Friedrich Böttger). Výstava na ploše 1500 m2, vytvořená ve zcela novém a multimediálním stylu ukazuje cestu časem 450letou bohatou historií Drážďan. A konečně je třeba zmínit, že i Drážďany v roce 2020 slaví 250. narozeniny Ludwiga van Beethovena. V roce 1796 zůstal skladatel ve městě, aby představil své umění před saským dvorem. Později ztvárnil ve své 9. symfonii „Ódu na radost“, jejíž text dokončil v Drážďanech Friedrich Schiller. Drážďanské kulturní instituce vzdávají hold mistrovi četnými koncerty a inscenací jeho jediné opery Fidelio.

Nedaleko od Drážďan láká k návštěvě barokní zámek Moritzburg, kde je stálá výstava o filmu Tři oříšky pro popelku“, který se zde natáčel. K 350 výročí narození Augusta Silného zde bude od 21.3. do 11.11. ještě výstava August Silný – Historie, Mýty, Legendy. Blízko je i Míšeň se zámkem Albrechtsburg, který byl přestavěn z původního hradu. Stavba z roku 1471 je považována za nejstarší zámek v Německu. Samozřejmě nemůžete vynechat nejstarší porcelánovou manufakturu v Evropě.

zwingerLetos se bude připomínat Rok průmyslového dědictví. 4. Saská státní výstava „Boom! 500 let průmyslové kultury v Sasku“ bude od 25. dubna do 1. listopadu 2020 v budově Audi ve Cvikově. Na 2 500 čtverečních metrech oživí tuto velkou tradici více než 500 cenných historických předmětů, prvotřídní umělecká díla, fotografie a filmy. Kromě toho bude na autentických místech nabídnuto šest doprovodných výstav. Ty naleznete v Chemnitzu v Železničním muzeu a Saském průmyslovém muzeu, v Hornickém muzeu Oelsnitz v Krušných horách, August-Horchově muzeu ve Cvikově, ve výukovému a návštěvnickému dole „Reiche Zeche“ ve Freibergu. Všechno začalo v roce 1168, když osadníci našli stříbro poblíž Christiansdorfu, dnešního Freibergu. Od tohoto okamžiku můžeme mluvit nejen o začátku více než 800 let dlouhé historii těžby nerostů, ale i o nebývalém rozkvětu této země. Sasko bylo předním průmyslovým německým hospodářským regionem, kde se spojovala důlní činnost s textilním, potravinářským, a papírenským průmyslem, dopravou a dopravními prostředky. Proto tady najdeme technické památky, jaké nejsou jinde k vidění. Věděli jste například, že se nacházel kolem Chemnitzu rozvinutý textilní průmysl? Na světovém trhu tehdy dominovaly výrobky jako Plavenská krajka®, výšivky z Eibenstocku nebo damašek z Großschönau v Horní Lužici. Mnoho z těchto produktů se v Sasku dodnes vyrábí. Stojí za to se podívat na výstavní výšivky a Německé krajkové muzeum v Plauen, Muzeum damašku a froté v Großschönau, Přádelnu bavlny v Lipsku nebo na Muzeum koberců v zámku Voigtsberg. Jako svědek zdejší vydavatelské tradice zůstává známý Lipský knižní veletrh, Německá národní knihovna a muzea, například Muzeum tiskařského umění v Lipsku. V červenci 1650 se v Lipsku objevily první deníky na světě. Titul „město knih-Buchstadt“ bylo pojmenování Lipska jako vydavatelského centra na konci 19. století. K celkovému obrazu saského průmyslového dědictví patří také stará řemesla a manufaktury. Železnice Lipsko-Drážďany zprovozněná 1839 byla první německou dálkovou železnicí. Drážďanské muzeum dopravy nebo Železniční muzeum Chemnitz vám mohou vyprávět své příběhy.

Jako památka UNESCO s titulem světového dědictví je zapsán od července 2019 německo-český region „Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří“. Tento region, podávající jedinečné svědectví o vlivu české a saské těžby rud pro rozvoj důlních a dalších souvisejících technologií, byl centrem, odkud se šířily významné vynálezy a hornické inovace do celé Evropy a světa. Hornický region tvoří 22 oblastí, z nichž 17 se nachází na území Saska a pět v českém Krušnohoří. Druhou památkou od roku 2004 je Muskau Park/Park Mużakowski” jako společné polsko-německé světové dědictví UNESCO. Hermann Fürst von Pückler-Muskau, v letech 1815 až 1845 vytvořil zahradní království značné velikosti. Následní majitelé pokračovali ve výstavbě a rozšířili park Zvláštností tohoto parku o rozloze 830 hektarů je to, že je Lužickou Nisou rozdělen-jedna část parku je v Sasku, druhá v Polsku. Obě poloviny parku spojuje most přes Nisu.

Jaromír a Věra Hamplovi                  Foto: Drážďany archiv SKD, foto Míšeň Wikipedie

 

Facebook komentáře

Sdílejte články