Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
DomůZajímavosti a události z Prahy 1Dne 21. června 1621 popravil pražský kat Jan Mydlář 27 předních českých mužů

Dne 21. června 1621 popravil pražský kat Jan Mydlář 27 předních českých mužů

Kříže na Staroměstským náměstí

Dne 21. června 1621 popravil pražský kat Jan Mydlář 27 předních českých mužů

Staroměstská exekuce, neboli poprava 27 českých pánů proběhla 21. června 1621. Hromadná poprava dvaceti sedmi vůdců Stavovského povstání byla krutou tečkou za vítězstvím katolíků nad protestanty, Habsburků nad českou šlechtou a Rakouska nad Německem. Nebýt toho, v Čechách bychom nejspíš už pár století mluvili německy.

WenceslausNa jednu stranu byla poprava na Staroměstském náměstí koncem éry českého protestantismu, v jehož čele stála šlechta už od husitských dob. Na druhou stranu nutno dodat, že uklidnila poměry v Čechách a umožnila poklidný rozmach našeho území až do 1. světové války.

Události nabraly spád 23. května 1618, když čeští stavové pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna vtrhli do Pražského hradu, kde uspořádali improvizovaný a nezákonný soud za porušování Rudolfova majestátu zaručujícího svobodu vyznání, a odsoudili přítomné místodržící k vyhození z okna. Z oken ve výši 20 metrů byli vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic, k nim přidali vzbouřenci ještě písaře Filipa Fabricia. Dokonce za nimi i několikrát vystřelili. Přesto všichni tři přežili a skutáleli se strmým svahem do dnešní zahrady Na Valech.

Martinic pomohl zraněnému Slavatovi dojít do Lobkovického paláce, kde je přijala paní Polyxena z Pernštejna, poslední příslušnice rodu Rožmberků a zároveň matka rodu Lobkoviců. Fabricius utekl k Vltavě. Věrná katolička Polyxena odmítla Slavatu vydat a nechala ho vyléčit. Martinic uprchl do Bavorska ještě v tu noc. Na místě dopadu stojí kamenné památníky vděčných místodržících.

Dne 21. června 1621 od pěti hodin ráno do deseti hodin dopoledne popravil pražský kat Jan Mydlář 27 předních českých mužů, kteří stáli na stavovské straně. Protože sám byl utrakvista, čili kališník, nechal odsouzené před popravou modlit se podle jejich víry. Odsouzenci přicházeli na pódium podle rodu, důstojenství a věku.

První přišli na řadu ze stavu panského. Jáchymu Ondřeji Šlikovi byla nejdříve uťata hlava a poté pravá ruka. Václav Budovec a Kryštof Harant byli sťati mečem. Následovalo sedm odsouzenců ze stavu rytířského, kteří byli sťati. Bohuslavu z Michalovic k tomu byla uťata pravá ruka. Z městského stavu šel na popraviště nejprve Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu. Když se chystal pokleknout, objevili se jeho synovci Platejsové se zprávou, že místodržící Karel I. z Lichtenštejna ortel pozdržel. Sixt byl odveden nazpět do vězení, kde se dočkal osvobozujícího rozsudku. Dalších pět měštanů bylo sťato. Ján Jesenský (Jessenius) byl nejprve potrestán vyříznutím jazyka, poté byl sťat, jeho tělo rozčtvrceno a části těla byly nabodnuty na kůly umístěné na hlavních pražských ulicích. Jan Jesenský byl potrestán nejpřísněji, protože byl diplomatem ve službách stavů, který na uherském sněmu v Prešpurku přemlouval Uhry, aby se odklonili od císaře. K tíži mu bylo připočteno, že napsal politicko-filosofický traktát Pro vindiciis kontra tyrannos (Může být tyran svržen lidem), ve kterém tvrdil, že lid má právo svrhnout panovníka, který nejedná v jeho zájmu. Císař vycítil, že Jessenius byl hlavním ideologem stavovského povstání.

Dvěma německým měšťanům byla před stětím uťata pravá ruka. Ruka Leonarda Rüppela byla ještě před jeho smrtí pověšena na pranýř. Členové Jednoty bratrské byli oběšeni, což mělo být nejpotupnější. Další měšťané byli sťati.Městský úředník Mikuláš Diviš byl na hodinu přibit k šibenici za jazyk za to, že vítal Fridricha Falckého po jeho příjezdu do Prahy. Po trestu byl propuštěn a uzdravil se.

Lebky strašily na Karlově mostě, pak byly pohřbeny v Týnském chrámu a nakonec záhadně zmizely.

Vůdci stavovského povstání byli rozčtvrceni a části jejich těl byly vystaveny na různých místech v Praze. Bezhlavá těla byla poté předána rodinám, které ostatky svých příbuzných pohřbily. Dvanáct hlav bylo veřejně vystaveno. Kat Mydlář je vložil do železných košů a bidly je připevnil na Staroměstskou mosteckou věž Karlova mostu..

Lebka Jáchyma Ondřeje Šlika na četné prosby jeho vdovy byla sňata v květnu 1622 z příkazu místodržícího Karla z Lichtenštejna a byla pochována k jeho tělu. Zbylých jedenáct hlav viselo až do vpádu saského vojska v listopadu 1631. Poté byly s mnoha poctami uloženy v Týnském chrámu. Když Sasové v květnu 1632 opustili Prahu a moc zase převzali císařští úředníci, všechny lebky záhadně zmizely.

Dřevěné popraviště bylo po exekuci rozebráno a císařský majestát věnoval trámy klášteru milosrdných bratří. Dnes je to nemocnice Na Františku a hudební síň v odsvěceném kostele svatých Šimona a Judy v těsném sousedství moderních hotelů Continental a President. Paradoxní je, že kostel zrekonstruovali roku 1620 právě čeští bratři.

Místo popravy připomínají dlažební kostky, které vyznačují prostor, kde stálo popraviště, a pamětní deska na Staroměstské radnici.

Rozšířená pozvánka na 21.6., den kdy si připomínáme nyní již 399 let od poprav 27 představitelů stavovského povstání v 16 hodin

Kat popravil tyto lidi:

Páni

Jáchym Ondřej Šlik
Václav Budovec z Budova
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Rytíři

Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Prokop Dvořecký z Olbramovic
Fridrich z Bílé
Jindřich Otta z Losu
Diviš Černín z Chudenic
Vilém Konecchlumský z Konecchlumí
Bohuslav z Michalovic

Měšťané

Valentin Kochan z Prachové
Tobiáš Štefek z Koloděj
Ján Jesenský
Kryštof Kober z Koberšperku
Jan Šultys z Felsdorfu
Maxmilián Hošťálek z Javořice
Jan Kutnauer ze Sonnenštejna
Simeon Sušický ze Sonnenštejna
Nathanael Vodňanský z Uračova
Václav Maštěrovský z Jizbice
Jindřich Kozel z Peclinovce
Ondřej Kocour z Votína
Jiří Řečický
Michal Witmann
Simeon Vokáč z Chyš
Leander Rüppel z Ruppachu
Jiří Hauenšild z Fürstenfeldu

Martin Fruwein z Podolí spáchal sebevraždu na útěku a jeho mrtvé tělo bylo rozčtvrceno.

zdroj: https://www.horydoly.cz/

Kat Jan Mydlář

Z medicínského eléva, mistrem popravčím.

Budoucí mistr popravčí se narodil roku 1572 v měšťanské rodině v Chrudimi a byl prý nadaným studentem medicíny. Na studiích se údajně potkal i s Jánem Jesenským (Jessenius), který se stal jeho přítelem a kterého později byl nucen popravit. Mydlář byl přítomen první veřejné pitvě, kterou Jesenský předvedl v roce 1600, a později mu prý dodával mrtvá těla.Katem se stal z nešťastné lásky, když chtěl zachránit svoji milou, která otrávila manžela, před popravou  a proto se nechal v Chrudimi najmout jako katovský pacholek. Ženu se mu zachránit nepodařilo, ale u řemesla již musel zůstat, neboť se stal „navždy nečistým”. Popravčí živnost v té době sice mohla být výnosnou, ale kat stál až dně společenského žebříčku.

Jeden z nejznámější mistrů popravčích se jako člověk i jako mistr svého oboru vymykal veškerým zvyklostem a zásadám té doby, ve které žil a vykonával své krvavé řemeslo. Nebyl to jen obyčejný, krutý kat, člověk bez citu a inteligence,  zmožen litry  alkoholu jak by se mohl ledakdo z nás domnívat. Jan Mydlář byl inteligentní, vzdělaný a moudrý muž, zakládající si na lidskosti, pochopení, lásce a vzájemné toleranci. Tento bystrý a duchaplný člověk opovrhoval válkami a násilím, přestože krutost a násilí samo o sobě šly ruku v ruce cestou jeho krvavého řemesla.

Více čtěte nahttp://www.hrdelnipravo.cz/

Facebook komentáře