Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Zprávy z Prahy

Slaví se 56 let od založení divadla Ypsilon, “Spálená 16”

Ypsilon

To je název hry Jana Schmida, první premiéry letošní sezóny. Představení odkazuje ke třem významným výročím: 55 let od první inscenace (). 150 let od narození J. E. Purkyně a 30 let od sametové revoluce.

YpsilonHlavním tématem nové inscenace je „historie (paměť) místa jako proces odkrývání jedinečného, zároveň však také proces rozpoznávání již známého“, říká Jan Schmid. Podtitulem nové inscenace je malé moto: Svět je nám dnes otevřen, zato doma se už ani pořádně nevyznáme. Místo, na němž stojíme, má své dějiny. Dům, v němž hrajeme, má své fluidum, už si něco zažil jako i celá ulice a my nevíme, na co z toho třeba navazujeme. Takové otázky si klademe. Jan Schmid ke Spálené 16 dodává: „Rádi bychom tímto naším představením inspirovali a přiváděli k nefalšované živosti a nezatuhlosti, tedy i k širšímu všeobecnému rozhledu a také vzájemnosti.“ Ve Spálené ulici Ypsilonka sídlí již více než čtyři desetiletí a právě touto ulicí, o tom co se v ní i v domě číslo 16 dělo od dob Karla IV. až po listopadové události roku 1989 vypráví inscenace. Průvodci představením jsou Chronos (Roman Janál) čas plynoucí a Kairos (Lumíra Přichystalová) jako zástupce času nejpříhodnějšího okamžiku, události komentuje Historik (Petr Koura). Ve hře vystupuje celkem 24 postav, to je asi největší počet herců a muzikantů v historii divadla. Je zde nezbytná Vědma (Jana Synková), vše měnící Náhoda (Lenka Loubalová), a ten kdo to vše vyvolává Ypsilon (Jan Jiráň). Od počátku své existence se Ypsilonka vyznačuje určitými specifiky, která si v divadelním světě spojujeme právě s ní. Hlavním aspektem je hudba, která vše spojuje. Neopominutelným společníkem hudbě je tvůrčí a kolektivní improvizace, která vnáší do inscenace typický ypsilonský humor a nadhled.

ypsilon1Události nejsou řazeny chronologicky, ale je upřednostněn pohyb napříč časem. Za 2,5 hodiny jsme prolétli nejen historií Spálené ale i slavnými chvilkami české historie.  Na jevišti se objeví Karel IV (Petr Vršek) zakladatel Nového Města pražského i se svým šaškem (Roman Mrázík). Projektované ulice byly rovné, ale u Spálené byl respektován původní průběh spojnice Vyšehradu se staroměstským tržištěm a Pražským hradem. Původně se nazývala Kovářská, později Flašnéřská (Klempířská) podle profesí těch, které Karel IV pro jejich hlučnost nechal vystěhovat ze Starého Města. Po požáru roku 1506 ulice dostala název Spálená. Petr Vršek se představil i jako J. E. Purkyně. Purkyňovi bydleli stejně jako Mánesovi v domě u Pěti růží, č.16/75. který byl zbořen v roce 1927. Dnes zde stojí funkcionalistický palác z roku 1928, jeho autorem je Adolf Foehr, žák Jana Kotěry, bylo zde nakladatelství Aventinum. Zhlédli jsme příběhy Mánesů, Josef čekal se služkou Fanynkou dítě a chtěl si ji vzít. Všichni, především Amálie, se postavili proti němu a Amálie ji vyhnala.  Quida Mánesa představil Martin Janouš. A už přichází architekt Jaromír Krejcar (Martin Bohadlo) autor obchodního domu Olympic z roku 1927, první uskutečněné funkcionalistické stavby v tehdejší ČSR. Jeho druhou ženou byla Milena Jesenská, překladatelka a přítelkyně Franze Kafky. Mihl se i Vojta Náprstek (Jan Boháč), Božena Němcová (Renata Rychlá), Karel Purkyně (Jan Večeřa). Představení zpestřil i žid Samuel (Arnošt Goldflam) židovskými anekdotami. Ve středověku prostor mezi ulicemi Spálenou, Jungmannovou a Lazarskou zaujímal Židovský hřbitov zvaný Židovská zahrada. Archeologicky byl objeven na začátku 20. století, v roce 2000, byl další průzkum zastaven a odkrytá místa byla opatřena betonovými sarkofágy.

Na rohu Spálené a Lazarské postavili trinitáři v 18. století klášter a kostel Nejsvětější Trojice. Na místě zbořeného kláštera byl postaven kubistický dům Diamant pro pražského advokáta Adolfa Hoffmeistera (Jan Večeřa), ten zde hostil V. I. Majakovského (Kryštof Mende). Blízko kostela byly sběrné suroviny, kde pracoval spisovatel Bohumil Hrabal (Pavel Nový). Na roli Antonína Dvořáka a Franze Liszta angažovalo divadlo klavíristu Tomáše Víška. Dalším vystupujícím umělcem byla zpěvačka Jitka Vrbová. V domě č. 16 měl svou restaurátorskou dílnu G. Kubeš otec herečky Hany Kvapilové (Barbara Skočdopolová) manželky Jaroslava Kvapila (Jan Noha). Na scéně se mihne řada dalších osobností bydlících ve Spálené či v blízkém okolí jako Vojta Náprstek (Jan Bradáč), otec Jana Wericha-zaměstnance pojišťovny, Sofie Podlipná. Ve Spálené žil potomek stavitelů Karlova mostu, scházeli se zde členové Devětsilu, na jejich pozváni přišel i F. X.Šalda. Připomene se i 30. let od sametové revoluce. „Protože jsme tady hráli Kafkovu Ameriku, všichni běhali na Národní třídu. A divadlo bylo najednou takový centrum pro ty diváky, co tady seděli, aby se mohli dozvědět, co se na Národní třídě vlastně děje,“ dodává Jan Schmidt.

Mladí diváci se dozví mnoho poučného o historii a dříve narození si opráší své vzpomínky na mládí. Vždyť chodili do Akademické mensy, v hale pojišťovny architekta Osvalda Polívky občas nakrmili úhoře Pepíka stejně jako malý Jan Werich. Na rohu Spálené a Národní třídy byla možno mlsat výborné dorty po zbouraném Šlikově paláci v provizorní stavbě před postavením OD Máj. V plzeňské restauraci U ježíška sedával kdysi Jan Neruda, Ignát Hermann, Antal Stašek, Bedřich Smetana i dědečkové dnešních diváků. Studenti tam občas zašli na jedno, aby zapili výborné humrové chlebíčky z výrobny v Husově ulici, tenkrát stál jeden neuvěřitelných 1,1 Kčs. Bohužel i přes protesty postihl Ježíška stejný osud jako Kozákův dům na Václavském náměstí.

ypsilonPředstavení rychle plyne, nemá žádné hluché místo. Jednotliví hrdinové se rychle mění, přeskakuje se mezi staletími. Herci vytvořili jednolitý kolektiv mladí dobře zapadli. Autorem textu i režisérem je Jan Schmidt, který vysvětluje: „Volíme princip otevřené encyklopedie: na jednu věc vždy několik pohledů, včetně těch mylných. I takový labyrint je možné si pěstovat. Zároveň se snažit udržovat hybnou jednotu toho všeho a tímto nastavením vše ovládat a zpřehledňovat si. Nezbytná je ovšem schopnost abstrakce a stálá otevřenost vůči nenadálosti tvůrčího vnuknutí.“ Kostýmy Ondřeje Zichy výborně reflektují dobu, která se zrovna odehrává na jevišti. Klasickou dekoraci oživuje a doplňuje promítání obrazů z příslušné doby-třeba jak Spálená vypadala před 100 a více lety. Vše krásně propojuje hudba. Autory hudební adaptace jsou Miroslav Kořínek, Jaroslav Krček a Dominik Renč. Dokonalá choreografie je dílem Jana Ondera. Hudba je nedílnou součástí a je na vysoké profesionální úrovni. Téměř všichni herci umí hrát na nějaký hudební nástroj, či zpívají na profesionální úrovni. Jmenujme barytonistu Romana Janála nositele Thálie za rok 1999, Lenku Loubalovou, absolventku konzervatoře, klavírního virtuosa Tomáše Víška.  Šťastným tahem bylo také obsazení role Historika Petrem Kourou vědeckým pracovníkem Ústavu českých dějin UK. Závěrem konstatujeme, že je vidět na hercích s jakou chutí hrají i improvizují a tak i toto představení patří k velice povedeným, jak je u Ypsilonky zvykem.

Jaromír a Věra Hamplovi

z inscenacez inscenaceKarel IV-Vršek,Samuel-GoldflamKairos-Přichystalová

 

Podobné příspěvky

Česká chuťovka – značka, která si na nic nehraje!

Redaktor J.Hampl

LUCIE BÍLÁ – Černobílé turné 2013

Afri

MDA RIDE = LOVE RIDE

Afri

Tento web používá pro svou práci nutné cookies. Souhlasím Číst více

GDPR zásady