Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
DomůUdálostiZprávy z PrahyDrobkovo podivuhodné dobrodružství         

Drobkovo podivuhodné dobrodružství         

drobkovo-podivuhodne-dobrodruzstvi

Drobkovo podivuhodné dobrodružství         

Drobkovo podivuhodné dobrodružství je fantaskní příběh ze světa trpaslíků, kteří sami sebe nazývají smradlíci, protože se nemyjí (nesnášejí vodu) a živí se vyhozenými, nevábně už zavánějícími potravinami, které si opatřují na svých zásobovacích výpravách k odpadkovým kontejnerům. Lidé je nemůžou vidět ani slyšet, ale pouze – zato velmi výrazně – cítit.

Trpasličí svět v originální a vtipné prvotině pro odrostlejší děti od brněnského režiséra, dramatika a scenáristy, Ondřeje Elbela, zrcadlí nejeden společenský problém: příběh podprahově upozorňuje na bezbřehé plýtvání potravinami (vždyť jimi nakrmíme celý trpasličí svět!), starostův tiskový mluvčí dokáže odstranit pana starostu a zmanipulovat trpasličí lid a nakonec v inscenovaném, nespravedlivém soudu hlavního hrdinu Drobka potrestá velkým koupáním, nejhroznějším trestem pro každého smradlíka.

O autorovi:

ONDŘEJ ELBEL

Absolvent Divadelní fakulty JAMU, bývalý dramaturg a režisér brněnského HaDivadla, bývalý dramaturg, režisér a umělecký šéf Divadla Šumperk. Má za sebou režii více než čtyřicítky inscenací a dodnes působí jako dramatik a televizní scenárista. Mimo jiné také pracuje jako literární redaktor, editor a copywriter.

Kristina Neumannová Bílá, bila@grada.cz

Martin Beck, vedoucí propagace a PR, beck@grada.cz,

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7

ukázka ze str. 50

…ze dveří uklízečka a vysypala odpadky do velkého pytle. Potom se s ním vydala k východu. Drobek ji nenápadně sledoval. Uklízečka vyšla ven a zamířila kolem budovy za roh, kde stálo několik kontejnerů. Do jednoho hodila pytel a zase odešla. Drobek chvíli počkal a pak otevřel víko. Prohrábl několik černých pytlů a z jednoho se přitom vysypaly zbytky od snídaně. Drobek popadl nakousnuté rohlíky s rybičkovou pomazánkou a začal se jimi cpát. Přitom ještě prohledával další pytle a v jednom objevil pár kusů oblečení. Těžko říct, kde se tam vzalo. Drobek vytáhl kalhoty, tričko, mikinu, a dokonce i boty a všechno na sebe navlékl. Bylo mu to trochu velké, ale pořád lepší než deka omotaná kolem zadku. Tu společně s neprůstřelnou vestou hodil na zem a zakopl pod kontejner. S chutí se zakousl do dalšího rohlíku. A protože stál za rohem, nemohl vidět, jak vchodem do nemocnice vybíhají hádající se policisté. „Proč jsi ho nehlídal?“ „Já? Proč jsi ho nehlídal ty?“ „Protože jsi mi neřekl, ať ho hlídám.“ „To ti musím pořád všechno říkat?“ „Jo.“ „A proč jako?“ „Protože jsi velitel!“ „Aha… Tak promiň, no…“ Chvíli jen tak stáli a bezradně se rozhlíželi.„To je taková ostuda, že se nám na stanici budou smát nejmíň půl roku,“ řekl ten méně svalnatý. „Já bych na to zkusil zapomenout,“ hlesl ten oplácanější.„Jo, to je asi nejlepší řešení. Jenže on má na sobě tu vestu! Jak tohle vysvětlíme?

 

Facebook komentáře