Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz

Vzpomínka na hrdiny roku 1968

Dnes je tomu přesně 46 let od vstupu okupačních vojsk na naše území pod velením SSSR. Dále se jej účastnila vojska Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Vojska Německé demokratické republiky, ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila.

Země Varšavské smlouvy, které se invaze nezúčastnily, byla Albánie (od roku 1962 fungovala v tomto paktu jen jako pasivní člen) a Rumunsko. Při vojenském zásahu Varšavské smlouvy v Československu v roce 1968 Ceaușescu odmítl participovat a tuto akci odsoudil podobně jako Sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. Albánie roku 1968 vystoupila na protest proti okupaci ČSSR z Varšavské smlouvy.

Dovoluji si proto přimenout jména hrdinů jenž se odmítli podřídit diktátu SSSR.

František Kriegel (10. 4. 1908, Stanislaviv – 3. 12. 1979, Praha) – Působil jako lékař v republikánské armádě ve Španělsku. Dosáhl hodnosti majora a po porážce španělských republikánů odešel do Číny, napadené Japonskem (rok 1939). V roce 1940 vězněn v internačním táboře ve Francii. 21. srpna 1968 jako jediný z 26 českých a slovenských politiků odmítl podepsat text závěrečného komuniké, který mu byl (i přes jeho neúčast na jednání) předložen k podpisu. 18. října 1968 pak hlasoval  v Národním shromáždění proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.

Proti hlasovali též tito lidé:

Ing. Božena Fuková (* 15. ledna 1935, stále žije )- Od ledna 1967 pracovala v Institutu řízení v Praze a podílela se na prosazování ekonomických reforem v intencích akademika Oty Šika. V období Pražského jara 1968 patřila k jeho protagonistům. Zúčastnila se všech jednání Národního shromáždění v prvních dnech okupace v srpnu 1968 hlasovala v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. V jejích 33 letech s malou čtyřletou dcerkou to byl skutečně neohrožený akt z hlubokého přesvědčení. Krátce nato byla zbavena poslaneckého mandátu a propuštěna ze zaměstnání.

JUDr. Gertruda Sekaninová Čakrtová (21. května 1908 Budapešť – 29. prosince 1986 Jihlava) – Podporovala manžela Ivana Sekaninu v jeho činnosti ve Svazu přátel SSSR, ve Svazu přátel demokratického Španělska, v Šaldově komitétu pro německé emigranty i v Levé frontě. Stejně tak i v roce 1938, kdy patřil Sekanina k hlavním organizátorům petiční akce československé inteligence „Věrni zůstaneme!“ Po boku manžela se setkávala a přátelila s mnohými komunistickými intelektuály – Fučíkem, Vančurou, Clementisem , ale i s funkcionáři  Slánským, Švermou, Kopeckým, Dolanským a dalšími. V roce 1941 od německých úřadů obdržela oficiální zprávu o manželově smrti. Byl umučen v koncentračním táboře Sachsenhausen 21. května 1940. Právě v den jejích 32. narozenin.

V roce 1968 se ztotožnila s myšlenkami obrodného procesu (označovaného jako pražské jaro) a nadšeně podporovala Dubčekovu politiku tzv. demokratického socialismu. Bouřlivý vývoj jí umožnil angažovat se mnohem výrazněji než dříve. O dvanáct let později Evě Kantůrkové řekla: „Převládá ve mně pocit uspokojení, že jsem se dočkala šedesátého osmého roku a mohla být při tom.“

Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy ji zastihla v Dánsku. Přijela tam 18. srpna 1968 na zasedání mezinárodní ženské organizace (byla místopředsedkyní Čs. svazu žen). Okamžitě se v ní probudila diplomatka a jednala. Zdálo se, že v Bělehradě se ustaví čs. exilová vláda. Pospíchala tedy do jugoslávského hlavního města. Na místě však zjistila, že se nic takového neorganizuje, a tak po dvou dnech odjela do Vídně. V ČSSR potom jako poslankyně nevynechala jedinou příležitost, aby vystoupila proti okupantům a jejich domácím stoupencům. Nejvýrazněji svůj zásadový postoj vyjádřila 18. října 1968, když v Národním shromáždění společně s dalšími třemi poslanci hlasovala proti „Smlouvě o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Zdroj. Krátce nato byla zbavena poslaneckého mandátu a vyloučena z KSČ.

František Vodsloň (1906-2002 Praha) – Od začátku nacistické okupace se zapojil do domácího odboje. V roce 1940 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn v koncentračních táborech německé Říše. V roce 1968 byl jeden z exponentů reformního proudu v KSČ. Hlasoval v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. V květnu 1969 byl zbaven všech funkcí, poslaneckého mandátu a vyloučen z KSČ. Byl činný v disentu a podepsal Chartu 77.

Srpnová invaze pěti armád Varšavské smlouvy a jejich počínání v Československu si hned v první den okupace 21. srpna 1968 vyžádaly oběti na životech a řadu vážně zraněných československých obyvatel. Největší ztráty byly po střetu sovětských vojáků s neozbrojeným davem v okolí budovy Československého rozhlasu v Praze. Oběti byly hlášeny nejen z dalších míst hlavního města, ale také z jiných měst a obcí (např. z Liberce, Brna, Bratislavy, Košic, Popradu a dalších). Jen první den okupace byly zraněny desítky osob, mnoho z nich těžce. Ztráty pokračovaly i v dalších dnech, týdnech a měsících. Celkem si okupace Československa do konce roku 1968 vyžádala 108 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných. Seznam obětí zde.

Děkuji. Čest a věčný pokoj těm, kteří již nežijí!

Text : Jan Cemper

Tento článek vyšel na osobním blogu autora.

 

Facebook komentáře

Sdílejte články