Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz

Mladý manažer zralých hvězd Ondřej Spýťa Syrový: Herečky mi zničily partnerský život!

Syn severočeských magnátů, student dvou vysokých škol, šéfredaktor, PR manažer zapadlých hvězd, pedagog volného času a v neposlední řadě i vysmátý sběratel selfíček s celebritami, to je dvacetiletý Ondřej Spýťa Syrový. Studuje mimo jiné teologii, ale pohybuje se mezi zralými celebritami. V otevřeném rozhovoru prozradil, jaký vliv má takový profesní život na jeho soukromí…

Ondřeji, pracujete v médiích, ale studujete speciální a křesťanskou pedagogiku. Má to nějakou souvislost?
„Řekl bych, že je to taková metafora. Práce s umělci je geniální praxe ve speciální pedagogice! (směje se) Svým způsobem každý umělec má nějaký defekt a musí se s ním umět pracovat.“

Působíte v mnoha oborech, jak mediálních, tak i pedagogických. Uživí vás to?
„Musím říct, že hlavním zdrojem financí je naše rodinná firma na technologie. Bez ní bych byl už dávno na ulici. Ačkoliv mám opravdu mnoho externích úvazků u umělců, v redakci, školách, neziskovkách aj., tak by mě to asi neuživilo. Na pražské poměry je to spíše kapesné. Ubytování či školné bych z toho rozhodně nezaplatil.“

Takže rodina vás všestranně podporuje…
„Nevím, jestli všestranně, ale rozhodně mě podporuje. Nejvíce ve studiu, ostatní věci jdou mimo ně. Umělce a jejich „bohémský“ život nemají moc v oblibě a ani se jim nedivím. Jsou to křesťané, kteří ke všem penězům přišli poctivou prací, tak „bulvární techtle“ jim opravdu nic moc neříkají.“

Vaše sociální sítě jsou zaplněné selfíčkami se slavnými osobnostmi. Jaký to pro vás má význam?
„V prvé řadě je to památka na celý život a ve druhé řadě je to takový nepsaný pracovní výkaz pro redaktora a musím říci, že mi to dost pomohlo. Slouží to zároveň i jako vizitka, že se v této oblasti pohybujete.“

Jaké setkání se známou osobností pro vás bylo nejzajímavější?
„Každé setkání má něco do sebe. Každopádně v poslední době mě velmi mile překvapila farářka církve husitské, první Miss Praha a někdejší ombudsmanka P5 Petra Šáchová. To je opravdu dáma s velkým D, která je studnice moudrosti. Zároveň lidská a hlavně „normální“. Je pro mě velkou ctí, že s ní mohu dlouhodobě spolupracovat, a tedy pravidelně se i setkávat.“ 

S Petrou Šáchovou (vpravo) a Terezou Kožíkovou.

Mnoho umělců také mediálně zastupujete. S kým se vám spolupracuje nejlépe?
„To je těžká otázka. Každý je něčím zajímavý, každopádně, pokud to mám hodnotit z hlediska pokory a vděku, tak je to výtvarnice Alexandra Hejlová.“

Jste také šéfredaktorem magazínu DISUK.cz a značný prostor tam dostává i kontroverzní Jana Yngland Hrušková. Proč?
„Tak Jana je úplně první umělkyně, se kterou jsem se v Praze seznámil. Má za sebou silnou profesní minulost zpěvačky a líbí se mi, jak je kontroverzní, a tím má i vysokou sledovanost. Musím říci, že s ní vždy zažiji i dost legrace, a to je přeci hlavní.“ 

Máte kolem sebe mnoho žen, ale z úplně jiné věkové generace. Jaký to má dopad na soukromý život a třeba i na vztahy?
„Tak to je úplně ztracené. Vzhledem k tomu, že se mezi vrstevníky téměř nepohybuji, tak s nimi ani moc nepřijdu do kontaktu, a navíc některé věkem poznamenané herečky jsou strašně žárlivé, ačkoliv jsou vdané. Když jsem se seznámil s nějakou vrstevnicí, tak stejně mě bombardovaly umělkyně s hodinovými hovory, a pak se na vás partnerka kouká divně. Ještě uvidí selfíčka s nimi na Facebooku a je z toho logicky úplně mimo.“

A třeba vážná známost s někým z branže?
„To byla jediná a snad nejhorší, co jsem kdy zažil. Seznámil jsem se čerstvě při příchodu do Prahy s neteří zřizovatelky, což byla majitelka jedné kliniky, a to bylo terno. Byla o mnoho let starší, ale vypadala skvěle, nicméně žila neřízeným bohémským životem a alkohol hrál hlavní roli. O všechna svá postavení přišla a já se o ni ještě musel starat. Takže to raději nic.“

Na sociálních sítích stále propagujete pozitivní myšlení a sám se stále smějete. Opravdu jste tak pozitivní?
„Co mi zbývá, když vidíte neřízený život umělců nebo naopak pracujete s handicapovanými ve speciální pedagogice. Vše už beru s nadsázkou a dávkou humoru. Je to skvělá maska proti depresím.“

Také se věnujete charitativním činnostem pro seniory…
„Ano, to je také spíše pedagogická činnost. Ještě za dob studií na gymnáziu jsem prostřednictvím celoživotního vzdělávání vystudoval pedagogiku volného času a okrajově se jí věnuji doteď. Založil jsem iniciativu pro aktivní život seniorů a společně s přáteli – umělci se snažíme tvořit různé volnočasové programy pro seniory. Celkově seniory mám úplně nejraději, je to „vděčné publikum“ a vždy mám pocit, že mé aktivity mají smysl.“

Mimo jiné i dost cestujete, dle fotek jste navštívil New York, Izrael, Irsko, Holandsko, řecké ostrovy ad. Jaké místo bylo nejzajímavější?
„Teď už moc necestuji, není na to tolik času. Každopádně největší srdcovka je pro mě Izrael, miluji židovskou tradici a tam je to vskutku nezaměnitelné. Tento stát navštěvujeme každým rokem pravidelně a opět se těším na další brzkou cestu.“

Facebook komentáře

Sdílejte články