Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
Marek Černoch

Měl jsem krásné dětství říká Marek Černoch

Rozhovor Pražského Zpravodaje s_Markem Černochem

Marek Černoch na mne zapůsobil jako tichá voda, co břehy mele. Miluji písně jeho otce, které jem si pouštěl v_mládí na vinylu. Marek mluví pomalu, jemným tónem, s_rozmyslem, působí vyrovnaně a je z_něho cítit takový silný vnitřní klid. Mám ale za to, že smysl jeho pro dobrodružství a názorová neústupnost, zvlášť když je o něčem přesvědčen, která nikdy nepřesáhne žádný voluntarismus, ani avanturismus. A přitom mám pořád pocit, jako bych se bavil se obyčejným svobodným člověkem jménem „IKAROS“.

  • Řekněte nám, jaké jste prožil dětství?Měl jsem krásné dětství, na které moc rád vzpomínám. Prázdniny na chatě s babičkou a dědou, s tátou a mámou jsme jezdili k moři nebo na hory. Prostě bezstarostný čas. Hned bych to vrátil.
  • Co bylo obsahem vašich dětských her?

Hráli jsme si na rytíře, mušketýry, indiány, vojáky. Prostě takové ty klučičí hry. Táty byl šikovný, uměl udělat meč a štít nebo třeba totem, tak jsem měl vždy plné vybavení.

  • Čím jste chtěl být?

Hasičem, jezdit se sanitkou nebo třeba pilotem. Ten pilot se mi nakonec opravdu splnil.

  • A co bouřlivé mládí?

Bydleli jsme v Praze napřed na Vinohradech a pak ve Vršovicích, které spojuje park Grébovka a tam jsou takové skalky, které jsme prolézali a přeskakovali nebo přeskakování složených panelů na staveništích atd. A pak v pubertě první lásky, ovocné víno nebo cigarety. Nepatřil jsem prostě k „zakřiknutým“ dětem a teprve když má člověk vlastní děti, pochopí strach svých rodičů. Bouřlivé mládí bylo opravdu bouřlivé a jsem rád, že jsem ho přežil.

  • Kdy jste začal brát život vážně?

Když se narodily děti. Dcera neměla zdravotně úplně jednoduchý start do života a najednou člověk zjistí, co je opravdu důležité. Co jsou opravdové starosti. Pak když umřel táta a o pár let později i maminka. V takových chvílích začnete brát život zcela vážně.

  • Jaký jste byl, když jste studoval?

Na základní škole jsem nepatřil k nejlepším žákům, ale když jsem si dodělával později školy a do to toho školu pilotů dopravních letadel, chtěl jsem mít naopak nejlepší výsledky. V tomhle i díky tátovy za jeho „vysokou školu“, v dobách, kdy jsme spolu pracovali. On sám byl naprostý profesionál a hnal i mě vždy k maximálním výsledkům. Stojí to víc energie, ale stojí to za to.

  • Bavil vás obor, jež jste studoval?

Bavil. Studium dopravních pilotů není jen o létání. Musíte umět zákony, meteorologii, psychologii a celkově znalosti lidského těla, musíte vědět, jak fungují motory a další systémy v letadle atd. Člověk se musí naučit spousty věcí ze všech možných oblastí. Když jsem pak učil budoucí dopravní piloty, bavilo mě to ještě víc.

  • Čím vás ohromilo létání?

Létaní je odpovědnost. Vezete lidi a musíte je bezpečně dopravit na místo. Když vidíte, jak nastupuje rodina s dětmi na palubu, že se těší na dovolenou nebo pak domů, člověk cítí fakt velkou zodpovědnost. Na druhé straně je létání volnost. Vezmete si malé éro a starosti necháte dole. Jste blízko nebe. Je to taková láska.

  • Jak vás obohacuje celkově prostředí letectví?

Tak jako v jiných oborech je to taková rodina. To nejsou jen piloti. Je to kabinový personál v letadlech, pozemní personál na letištích, řídící letového provozu, lidé pracující v leteckých společnostech. Mají můj obdiv. A české letectví patří ke špičce.

  • Vaše úspěchy?

Vždy jsem dosáhl svých snů a cílů. V muzice, letectví a pak i politice. Mám zázemí, skvělé děti. Co víc si přát.

  • Vaše neúspěchy?

Chtěl jsem zpívat ve Wembley aréně, ale to se nepovedlo(. Ale vážně, když člověk za něčím jde, musí překonávat překážky a neúspěchy. To k_životu patří. O to víc si ale váží toho, když své cíle dosáhne.

  • Co Váš otec Karel Černoch, byl kritický vůči současnosti?

Táta byl po revoluci nadšený, že může podnikat, zpívat co chce, aniž by mu to někdo schvaloval, měl rád svobodu. Byl nadšený, že může jet do Ameriky nebo Austrálie. Že tady může brázdit silnice s americkým show-truckem. Byly samozřejmě věci, které mu vadily, třeba byrokracie, ale celkově byl spokojený.

FOTO: archiv Marka Černocha

Facebook komentáře

Sdílejte články

WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com