Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz

Skvělá komedie Srnky Na Fidlovačce

Autor a režisér v jedné osobě Tomáš Svoboda přinesl na Fidlovačku svůj divácky nejoblíbenější text, který sklízí úspěchy v Čechách (Kladno, Brno, Liberec, K. Vary) i v Polsku (Krakov, Lodž).  Hra získala třetí místo v dramatické soutěži o cenu Alfréda Radoka a byla úspěšně zpracována i v rozhlase. Tomáš Svoboda hru, kterou napsal již před jedenácti lety poprvé představil v Praze. Absurdní groteska odkazuje na text klasika současné německé dramatiky Arabská noc. Bizarní postavičky spojují autora s dramatikem Petrem Zelenkou a jeho zobrazení vnitřního světa lidí balancujících na hranici tragiky a směšnosti evokuje Gogolovy povídky.  Svoboda je znám i jako filmový režisér má filmy Hodinový manžel nebo Jak se zbavit nevěsty.

Čtyři muže, kteří se plácají ve vlastním neštěstí, osud nakonec svede dohromady. Příběhy jsou tak komické, že se celým představením doslova prosmějete. První je příběh dirigenta Petra (Vasil Fridrich), který touží dirigovat velké orchestry na Pražském jaru a v Japonsku., ale je pouze vedoucím orchestru ostravské operety. Jeho život zhatí osudová nehoda s tragikomickými následky. Dirigent prolítne předním sklem, a to mu amputuje oční víčka. Jeho nová kovová víčka při hlasitém mrkání ruší muzikanty v orchestru a tím končí jako dirigent. Autor do příběhu vtipně začlenil i reálné osoby např. dirigenta Jiřího Bělohlávka, dirigentovo vyprávění je nadto plné vtipů o muzikantech, zejména violistech.  Výborné jsou taneční kreace na Smetanovu hudbu (Má vlast).

Na první příběh navazuje vyprávění Patrika (Lukáš Rous), který během jedné noci vyrostl a od té doby má zavrať, kdykoli se napřímí. Chodí shrbený, takže v sobě objevil talent k hledání hub. Petr se střetne s Patrikem, při cestě do Ostravy, na jevišti je skutečné auto Fiat 126 – Maluch.Ve třetím příběhu finanční úředník Karel (Martin Písařík) pořád pláče, protože se stydí za své hříšné erotické myšlenky. Je sexuálně nezkušený, hledá nedostatky v daňových přiznáních mladých žen a pak si je zve na úřad. Jeho parodie sexuálních pohybů jsou vkusné a neurazí, výborné jsou i taneční scény. Poslední, kdo se připojí ke společnosti je Aleš, vynálezce (Václav Šanda.) bez opravdového vynálezu. Trpí velice syndromem vlastního pivovaru, který se vyskytuje jen u několika lidí na světě.  Podstatou je abnormální funkce kvasinek, které v trávicím traktu svým metabolizmem vytvářejí velké množství alkoholu z požitých cukrů. Aleš se tak dokáže opít z pouhé krabičky bonbonů. Cesty všech se jedné noci nečekaně protnou a jejich příběhy najdou rozuzlení díky srnkám, které se objeví bůh ví odkud…jako deus ex machina. Kouzelným srnkám se zželelo nešťastníků a jejich osudů a každému splní jedno přání. Co si ale přát, když máte na rozmyšlenou jen malou chvilku? Dirigentovi se splní přání dirigovat v Japonsku. Úředník Karel si přeje neplakat-to prvé co ho napadne a pak lituje jako v pohádce.

Hra je plná originálních nápadů- např.: vymyšlený syndrom vlastního pivovaru a další bizarní problémy všech čtyř hrdinů.

  Herci a ostatní tvůrci                                                                                                                   

Herci nejenom že ztvárňují své postavy, ale jsou zároveň i vypravěči, jejichž monology se prolínají. „Ve hře se smývá rozdíl mezi přímou řečí, tedy dialogem, a tím, co postavy říkají. Postavy neustále informují, co dělají, kde jsou, jaký je stav jejich mysli,” vysvětlil režisér a autor Svoboda. Všichni čtyři představitelé hlavních rolí podali velmi dobrý výkon. Vynikají Vasil Fridrich a Martin Písařík. Kromě pánů nechybí v inscenaci ani jejich partnerky, milenky, zaučovatelky. Vanda Chaloupková představuje Zdeňku a srnku Šárku, Martina Šťastná je Blanka i srnka Magda. Sovovou, o níž se zdají erotické sny Karlovi hraje Aneta Krejčíková, zároveň ztělesňuje i srnku Gábinu. Srnku Soňu ztvárnila Kateřina Krejčíková.
Tomáš Svoboda kromě předlohy a režie navrhl i scénu. Sladil vzor tapety v pokoji, kde se celý děj odehrává bez ohledu na dané prostředí, se vzorem látky některých kostýmů. Kostýmy ladící se stylem inscenace navrhla Jana Chmelařová. Do představení dobře zapadly hudební vsuvky-písničkové hity z minulosti. Inscenace má spád, nechybí jí hravost a překvapení. Finále má tak trochu překvapující vyústění, jak často bývá v absurdním divadle.                                                                       „Srnky jsou o lúzrovství, kdy máte v sobě nějakou představu, abyste zjistili, že jste ještě větší debil, než si myslíte. Představa nemusí přitom být zas tak vadná. Na scénu přicházejí lidé, kteří mají rozpor sami v sobě. Právě na něm jsou vystavěné čtyři příběhy. Jejich cílem je napovědět, zdali by nebylo lepší se probudit a jít něco dělat, nečekat, až se něco samo stane. Autorita, která je nad námi, nám tu pomoc často i nabízí,“ vysvětlil Tomáš Svoboda.

     Jaromír a Věra Hamplovi

 

Facebook komentáře

Sdílejte články