Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kultura Výtvarné umění Praha

14 umělců vyzývá svými fotografiemi k naději

SmetanaQQ

Co je to pravda? Tuto otázku si pokládá nová výstava s názvem Naděje v galerii Fasáda, která je inspirovaná citátem Karla Čapka. Své fotografie zde vystavuje 14 současných českých a slovenských fotografů, kteří svými díly kolemjdoucí povzbuzují k otevřenosti, víře a naději v těžkých časech. Venkovní galerie v Divadelní ulici je jednou z aktivit multikulturního domu SmetanaQ. V pořadí druhá výstava zde bude k vidění od 23. dubna do 31. září.

14 umělců vyzývá svými fotografiemi k naději, vystavují je na fasádě domu SmetanaQ

Smetana_QHlavním motivem výstavy Naděje je citát Karla Čapka: „Nestačí ve svých konstatováních míti jen pravdu, musí z ní vycházet také víra a naděje.“ Slova, která slavný literát napsal před stoletím, potvrzují, že toto téma stále rezonuje bez ohledu na postupující čas a měnící se společnost.

Stejně jako první výstava v galerii Fasáda, také aktuální instalace vychází ze stávající společenské situace. „Snaží se reflektovat relevantnost všech ‚pravd‘, o kterých jsme utvrzováni v našich sociálních bublinách. Hodně tomu přispívají i sociální sítě,“ vysvětlují kurátoři Markéta Musilová a Miro Švolík.

Díla čtrnácti fotografek a fotografů si přitom kladou za cíl nepoddávat se skepsi, naopak vyzývají kolemjdoucí k otevřenosti, víře a naději. Okna domu svými fotografiemi zakryjí Milota Havránková, Libuše Jarcovjáková, Jakub Kačmařík, Michaela Kročáková, Igor Malijevský, Andrea Malinová, Jaroslav Malík, Pavel Mára, Bet Orten, Dita Pepe, Jiří Šigut, Miro Švolík, Aneta Vašatová, Roman Vondrouš.

Kurátoři výstavy vybrali novější i starší díla umělců. Fotografie Obklopena od umělkyně Andrey Malinové zobrazuje sociální bublinu – její rodinu, která autorku občas přivádí ke štěstí i šílenství. Pandemie inspirovala i Anetu Všetečkovou (Vašatovou), jejíž fotografie Holiday Off poukazuje na nemožnost cestovat. Naopak díla Devadesátky Libuše Jarcovjákové nebo Memory Pavla Máry reflektují otevřenost, víru a naději dřívějších let bez koronaviru.

Výstava Naděje je druhým počinem galerie Fasáda, která vznikla s cílem propagovat současné české umění. Mimořádný výstavní outdoorový prostor oživuje výbuchem poškozenou fasádu v Divadelní ulici. Program obměňuje dvakrát ročně. Umělecké performance se věnují převážně apolitickým tématům, hlavními myšlenkami galerie jsou podpora generační i genderové diverzity, pestrost výběru umělců a různorodost použitých výtvarných technik.

Nadeje-vystavaGalerie Fasáda je součástí domu SmetanaQ. Multikulturní prostor slouží jako místo pro umění, kulturu a design. Vedle galerie Fasáda se pod střechou někdejšího měšťanského bytového domu nachází také SmetanaQ Gallery, kde se konají nejen vernisáže, ale i přednášky či workshopy, a SmetanaQ Showroom prezentující tvorbu mladých designérů. Ti tvoří v ateliérech přímo v domě. V Deelive Design Store si pak zájemci mohou vybírat z toho nejlepšího z českého módního a interiérového designu. Jako místo setkání nejen pro milovníky umění a designu je návštěvníkům k dispozici i kavárna.

Výstavu Naděje na fasádě domu SmetanaQ zahájil 22. dubna v 18 hodin vernisáž, jejímž hostem byl přední český slamer Anatol Svahilec.

Galerie Fasáda, SmetanaQ

Výstava Naděje     

23.4. – 31. 9. 2021

Více informací najdete na: www.smetanaq.cz

www.galeriefasada.cz

Instagram: https://www.instagram.com/smetanaq_/

Facebook: https://www.facebook.com/smetanaq.praha

Nikola Lörinczová

Pavla Umlaufová

14 umělců vyzývá svými fotografiemi k naději

Jiří SigutJiří Šigut

„Spermagram“

  1. 7. 2004

bromo-stříbrný fotografický papír RC

*1960

PRÁCE/WORKS 1985–2018

Jiří Šigut, tento „enfant terrible“ české fotografie, se již přes třicet let věnuje intenzivnímu průzkumu média fotografie, překračuje její hranice, redefinuje ji a originálním způsobem uvádí do širších souvislostí vizuálního umění. Patří tak k nemnoha českým tvůrcům (Josef Sudek, František Drtikol, Josef Funke, Jindřich Štyrský, Emila Medková, Jan Svoboda či Josef Koudelka), kteří prosadili posuny vnímání uměleckých možností fotografie.

Na počátku své tvorby Šigut programově nevstupoval do procesu dlouhotrvající expozice a zaznamenával tak obvyklé činnosti (cesty autobusem, vlakem, výtahem, procházky, nákupy…), aby v devadesátých letech již zcela rezignoval na tradiční vztah negativ–pozitiv a záznam pořizoval přímo na citlivou vrstvu fotografického papíru, kdy zdrojem světla a energií je příroda (denní světlo, hvězdy, měsíc, oheň, světlušky…). Pokládání fotopapírů do volné přírody (v řádu několika dnů, týdnů nebo i měsíců) spojoval s obdobami rituálů – velmi osobními a intimními nočními performancemi. Sám se stal i kamerou, kdy fotocitlivou vrstvu aplikoval na své oblečení, čímž vznikly zcela unikátní 4D fotogramy. Necouvl ani před výzvou, kterou přinesl nástup digitální fotografie, a v současnosti se pokouší nalézt pevnou základnu pro svůj nejnovější autorský průzkum, kdy rozkládá obraz na elementární jednotky.

Jiří Šigut nám svou nevšední a neústupnou invencí ve zkoumání samé podstaty jevů dokazuje, že cesta odpoutání se od zažitých stereotypů ve vnímání obrazů může přinášet silný prožitek a soustředění se na vnitřní kvalitu světa, který nás obklopuje.

Aneta Všetečková (Vašatová)

Anea-Vseteckova„Holiday off“

2021

Letos pojedu k moři a na pláži v baru si dám drink. Jen mi ho z pole nesmí odfouknout vítr. Tato fotografie propojuje projekt Holiday Off z letovisek mimo sezónu v kontextu dnešní doby s nemožností cestovat dále než za plot domu. Tisky na látky vytváří virtuální světy, které při jejich instalaci prohlubují prožitek z místa domova.

*1992

Vystudovala fotografii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Vašatová v současné době vyučuje fotografii na Institutu umění a designu v Praze. Podílí se na organizování vzdělávacích programů zaměřených na design a fotografii. Ve své volné tvorbě pracuje od roku 2014 na projektu Recto Verso, který se zabývá vztahem člověka a přírody. Užívá alternativní tiskové metody jako jsou tisky na látky. Fotografické médium propojuje skrze instalace například s uměleckou performance nebo s participací diváků.

 

Igor Malijevský

Igor MalijevskyVelikonoce“

Lány 2001

*1970

Vystudoval obor Teoretická fyzika na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a absolvoval šest semestrů filosofie na Filosofické fakultě téže univerzity. Od roku 1995 se soustavně věnuje umělecké fotografii a literatuře.

Vydal tři sbírky básní a dvě sbírky povídek. Jeho texty jsou zastoupeny v řadě antologií, mimo jiné Best European Fiction 2018. Zatím poslední vydanou knihou je román Otevřený prostor (Argo 2019). Těžištěm jeho fotografické tvorby je nemanipulovaná černobílá fotografie, ve které navazuje na poetický realismus, silně přítomný v české fotografické tradici. Na svém portfoliu pracuje soustavně, aniž by ho strukturoval do dílčích projektů. Fotografie zvětšuje ručně ve fotokomoře a negativy následně ničí.

V roce 2006 vydal vlastním nákladem monografii Znamení, další monografie vyšly v nakladatelství Kant (Znamení Lvova, 2015) a nakladatelství Vltavín (Igor Malijevský fotografie 1996 – 2016). Je zastupován galerií PDNB v USA, galerií See+ v Číně a galerií Vltavín v České republice.

V roce 2007 založil se spisovatelem Jaroslavem Rudišem autorský literárně-hudební kabaret EKG, který dodnes uvádí v pražském divadle Archa. Se spisovatelem Václavem Kahudou připravuje pro Český rozhlas autorský rozhlasový pořad Večerní škola. Píše texty pro hudebníka Tomáše Pastrňáka a hudební formaci Hlinomazův Apetit.

Žije ve vesnici Čelechovice na Kladensku.

www.malijevsky.com

Miro ŠvolíkMiro Švolík

„Pocta všem mým inspiracím“

2018

*1960

Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě (1975–1979), obor užitá fotografie. Vystudoval Katedru umělecké fotografie na FAMU v Praze (1981–1987). Byl členem Pražského domu fotografie (1991–1997). Byl členem agentury NOX (1994–1997). Byl kurátorem Galerie Bazilika a Solnice v Českých Budějovicích (2007–2010). Působil jako vedoucí Ateliéru kreativní fotografie na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (2009–2017). Od roku 2018 je vedoucím Ateliéru fotografie na Art & Design Institut Praha.

V roce 1990 získal cenu Young Photographer v International Center of Photography v New Yorku. Jeho fotografické práce jsou zastoupeny v mnoha sbírkách u nás i ve světě, např. V UPM v Praze, v MOMA v New Yorku, atd.

Hlavní část jeho fotografické tvorby bývá charakterizována jako aranžovaná, inscenovaná fotografie. Nejčastěji zobrazuje lidské postavy a jejich detaily. Své témata zpracovává většinou fotografickou koláží a montáží. Fotografie realizuje nejčastěji jako cykly nebo fotografické příběhy. Celou jeho tvorbou se vine pomyslná nit vztahů ženy a muže.

Jaroslav Malík

Jaroslav MalíkLennon“ (z cyklu „Křížová cesta Emila Navrátila“)

2021

*1957

Fotograf, učitel, cyklista, kaktusář apod. Narozen v Jeseníku 1957, žijící ve Zlatých Horách a Ostravě.  Absolvent Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě / 1998 /. Učitel SUŠ v Ostravě. Lektor workshopů, několik desítek výstav doma i v zahraničí, zastoupen ve sbírkách… Člen spící fotografické skupiny Milan. Více na www.jaroslavmalik.cz

Tradiční fotograf / nikoli konzervativní /, pracující v rozsáhlých cyklech na rozhraní fantaskní surrealistické vize a konceptuálního přístupu, experimentu. Používá stoleté dřevěné velkoformátové kamery do formátu 30 x 40 cm, stejně tak i archaické opticko chemické postupy, fotomontáže. V poslední době postupně odebírá, po léta poctivě navršené vrstvy, přibírá „dotěrné“ digitální technologie, video. Inspirací jsou mu, mj., nalezené předměty a prostory na půdách, ve sklepích, smetištích, či hřbitovech a opuštěných objektech, kterými prolézal už jako dítko v bývalých „Sudetech“ , ale i intelektuální atmosféra, v dnes již neexistující  kultovní hospodě U pavouka v Ostravě. To vše zpracovává do fantaskních krajin, imaginativních zátiší, konceptuálních portrétů…

Pavel Mára

PAVEL_MARA„Memory“

2009

ČB digitální fotografie

*1951

Vystudoval na FAMU kameru (1971–1977) a fotografii (1977–1980). Principy filmové skladby ho inspirovaly k vytváření fotografických cyklů, v nichž dané téma zkoumá často až do vyčerpání estetických forem. Více než třicet sérií většinou portrétů a aktů jej řadí k předním osobnostem obrazové fotografie. Jeho černobílé i barevné soubory, prezentované ve velkých formátech a koncipované častokrát pro specifický výstavní prostor (ať už galerii, nádraží, hradební zeď nebo barokní kostel) jsou nazírány v kontextu českého výtvarného umění. V posledních letech experimentuje s paradigmatem, prostorem i vztahy mezi uměleckými artefakty a vnímatelem. 

Ze svého díla Mára připravil více než čtyřicet samostatných výstav a zúčastnil se mnoha prestižních přehlídek fotografie doma i v zahraničí. Reprezentoval Českou republiku na výstavě Expo 2000. Od roku 1996 působí jako pedagog na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě.

Milota Havránková

Milota Havránková„Zastrešenie II.“

2016 (2021)

Fotografka, ktorú v slovenskej i českej fotografii považujú za jedinečný zjav. Experimentuje, láme tradície, už zaužívaný rukopis mení a modernizuje. Skúša nové technológie a možnosti, presahuje do architektúry, maľby aj módneho dizajnu. Vyše tridsať rokov učí mladých ľudí, sformovala „slovenskú novú vlnu“ úspešných fotografov, ktorí dodnes zásadne ovplyvňujú českú fotografickú scénu. Svojim tvorivým prístupom významne ovplyvnila veľkú časť strednej a mladej generácie slovenskej umeleckej scény.

www.milotahavrankova.com

Bet Orten

Bet-Orten„BLACK MADONA“

2021

Tvorba fotografky Bet Orten osciluje na pomezí mnoha fotografických žánrů. Její fotografie působí jako poetické obrazy či výjevy ze známých příběhů, možná ale nikdy nenapsaných, nebo naopak psaných již od pravdávna a vinoucí se jak Ariadnina nit tvorbou energické autorky a ženy. Škatulky jí nebyly nikdy blízké, fotografii vnímá, jako prostředek k vyjadřování vnitřního vidění, jako klíč k sobě, životu a světu.

Své zkušenosti a praxi sbírala převážně v zahraničí.

Žila v New Yorku, kde mimo jiné pracovala jako asistentka v týmu slavného amerického fotografa Stevena Kleina. V mladém věku pak cestovala po Mexiku, Kanadě či Srí-Lance. Studium fotografie završila magisterským titulem v oboru módní fotografie na University of Arts London / London College of Fashion. Je laureátkou ceny Czech Grand Design 2012 v kategorii fotograf roku. V roce 2017 absolvovala rezidenční pobyt v Austrálii, daleko od velkých měst a svůj pobyt po návratu reflektovala autorskou výstavou „Až budu velká“ (2017).

Aktuálně žije v Praze a s partnerem sochařem Matějem Hájkem založila multi-oborové kreativní studio S K U L L. Vychovávají spolu dvě děti.

www.betorten.com

Michaela Kročáková

Michaela Kročákováze série „Ve svých dcerách“

2018

Fotografii se věnuje od roku 2007, kdy se jejím prvním námětem stala jihočeská krajina, které se okrajově  věnuje dodnes. V letech 2010–2012 se jejím velkým tématem stal autoportrét. Po celé tvůrčí období se zabývá také reportážní fotografií. Po narození první dcery, po roce 2012 se začala zajímat o inscenovanou fotografii. Nyní studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, Slezské univerzity. Její práce v posledních 8 letech se vyznačují neobvykle pohádkovou imaginací, kdy se předmětem zájmu pro fotografování stávají její 3 dcery. Obrazy vytváří především v krajině pod Novohradskými horami, nebo na Jindřichohradecku, odkud pochází.

Libuše Jarcovjáková

Libuse-Jarcovjakova_„Devadesátky“

1995

*1952

Vystudovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Čtyři roky pracovala v hlubotiskové tiskárně na pražském Smíchově, kde vytvořila svůj první zásadnější dokumentární soubor „Noční směna“.  Na konci 70. let odjela na tvůrčí pobyt do Japonska, což později ještě dvakrát zopakovala. Dlouhodobě dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a také pražský T-Klub, zaměřený na homosexuální menšinu.

Po roce 1985 se legálně vystěhovala do Západního Berlína, ubytovala se v turecké čtvrti Kreuzberg a první roky si na život vydělávala pomocnými pracemi. Po návratu do Česka začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze, kde ještě do nedávné doby působila.

V toce 2017 vyšla její obsáhlá monografie Černé roky (wo-men nakladatelství) pohybující se na pomezí literárního deníku a fotografické knihy.

V roce 2019 slavila velký úspěch její samostatná výstava a doprovodná kniha k výstavě stejného názvu, Evokativ. Evokativ byla hlavní výstavou slavného fotografického festivalu Les Rencontres d’Arles 2019. Výstava byla podle deníku The Guardian vyhodnocena jako nejlepší výstava roku 2019.

V roce 2017 a 2019 obdržela ocenění Osobnost české fotografie pravidelně udělovanou Asociací profesionálních fotografů České republiky /APFČR/.

www.un-titled.org

Andrea Malinová

Andrea Malinova„Obklopena“

2021

Všichni žijeme v bublinách a to ať už na sociálních sítích, civilním životě nebo v naší relativně bezpečné Evropě… Nyní v době pandemie Covid se naše bubliny řízeně prohlubují. Největší, ale zároveň pro mne nejkrásnější bublinou je rodina, která mě teď obklopuje ještě mnohem více a intenzivněji než tomu bylo dříve. Není kam utéct.. zvlášť jako matka na rodičovské „dovolené“. Může to vzbuzovat různé pocity…

Jsem zcela obklopena a pohlcena svými dětmi. Jsou mojí fyzickou i psychickou bublinou, absolutní denní přítomností, která mě přivádí ke štěstí i šílenství…

2014–2018 (magisterský program) – Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě

2011–2016 – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně – reklamní fotografie

2007–2010 – Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště

OCENĚNÍ:

2014 – Canon Junior Awards v rámci 20. výročí Czech Press Photo 2014/ Praha, Česká republika

  1. cena ve fotografické soutěži SUPRISE ME/ Gelsenkirchen, Germany

2019 – Cena pro mladé fotografy na mezinárodním fotografickém festivalu/ Prague Photo 2019

Několik let při škole a po ní jsem pracovala jako fotografka v eshopu s módou.

V současné době pracuji jako fotograf na volné noze.

 

Jakub Kačmařík

Jakub Kačmařík„push”

2020

V době rematerializace, kterou si umělecká východiska v současné době prochází se Jakub Kačmařík navrací ve své práci zpět k přístupům Avantgardy a jejích tvůrčích procesů. Od poznávání materiálů přes technické experimenty až po nevyzpytatelnost načasování, to vše vede k určité identitě náhody, jak Kačmařík tento princip nazývá. Přestože jsme dnes v začínajícím třetím desetiletí 21. století, kdy je fotografie neodmyslitelným médiem a prakticky slouží jako naše externí paměť, se autor navrací zpět ke komplikovaným technickým procesům a postupům, které byly využívány před mnoha dekádami. Je však Avantgarda přes naší technickou vyspělost překonána? Nebo je spíše odrazovým můstkem dnešní post-konceptuální fotografie?

Kačmařík k fotografii přistupuje jako k zcela otevřenému médiu, které má stále mnoho co nabídnout, jde jen o to ho prozkoumat. Na základě této teze autor ve své práci oslavuje světlo, které dokládá vyjádřením, „Světlo je pravda.“ Světlo fotografii nejen zprostředkovává, ale především do ní vkládá dimenze a tvoří prostor, který autor dále protkává a ohýbá k obrazu svému. Technická propletenost a materiálová čistost dovoluje Kačmaříkovi v jeho fotografiích klíčovat souvislosti, které vyplouvají na povrch v průběhu času, čímž je identita náhody dokonána.

Výstavní soubor Světlo je pravda, představí vybranou tvorbu Jakuba Kačmaříka (*1994), kterou lze zařadit do proudu post-konceptuální experimentální fotografie. Kačmařík je inspirován díly autorů uměleckého svazu Devětsil nebo tvorbou Miloty Havránkové.

 

Dita Pepe

Dita PepePetr Bezruč bar. Ze série Ještě se zamilovat.

2020

Česká fotografka, pedagožka. Vnímá fotografii jako způsob komunikace a terapie. Od roku 2003 vyučuje portrétní fotografii na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Ve své práci otevírá otázky sociální tématiky, identity, genderu. Za cyklus autoportrétů obdržela v roce 2012 cenu odborné veřejnosti Osobnost české fotografie. Ve spolupráci s knižní dokumentaristkou a nakladatelkou Bárou Baronovou vznikly další oceněné projekty. Kniha Slečny o neprovdaných ženách byla oceněna na Nejkrásnější české knize roku 2012. Kniha s tématikou sebepřijetí Měj ráda sama sebe v mezinárodní soutěži ABW získala ocenění Nejlepší fotografická kniha 2014. A v roce 2016 cenu Magnesia Litera získala kniha Intimita. Od roku 2018 pracuje na své doktorandské práci na UTB ve Zlíně o hledání hranic lásky a od téhož roku navázala spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava.

www.ditapepe.cz

 

Roman Vondrouš

 Roman Vondrouš„Kulturu nezastavíš“

  1. 4. 2020

Rodák z Pardubic, absolvent Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a v současnosti student doktorského programu na ITF. V roce 2013 získal první cenu v kategorii Sport v prestižní fotografické soutěži World Press Photo a v letech 2016, 2017 a 2021 byl oceněn v jedné z dalších významných světových žurnalistických fotosoutěží Pictures of the Year International. V soutěži Czech Press Photo je držitelem více než dvou desítek ocenění, včetně Titulu Fotografie roku a grantu pražského primátora k fotografování proměn hlavního města). V roce 2013 mu byla udělena Cena rektora Slezské univerzity v Opavě za mimořádné úspěchy v oblasti fotožurnalistiky. Od roku 2005 je fotoreportérem České tiskové kanceláře, kde se každodenně věnuje agenturnímu fotozpravodajství.

www.romanvondrous.cz

Podobné příspěvky

Velikonočně s Evou Hruškovou a Janem Přeučilem

Jaroslav Hauer

Na Tři krále se Třemi králi

Afri

V Popelce jako macecha, u sebe doma jako Popelka

Jaroslav Hauer

Tento web používá pro svou práci nutné cookies. Souhlasím Číst více

GDPR zásady