Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
Hledejte cokoli zde na webu
DomůKulturaDivadloDivadlo Pod Palmovkou Rok na vsi

Divadlo Pod Palmovkou Rok na vsi

Divadlo Pod Palmovkou Rok na vsi

Režie inscenace se ujal umělecký šéf a ředitel divadla Pod Palmovkou Michal Lang.  Tento titul inscenuje již potřetí, avšak poprvé se svým vlastním souborem. Opět sáhl po dramatizaci Miroslava Krobota z roku 1993, který za inscenaci v Národním divadle získal i cenu Alfréda Radoka.

„Dramatizace Miroslava Krobota mi přijde skvělá. Sám vím, jak je strašně těžké román rozložit na atomy a pak ho zase spojit, aby příběh měl tah a dával smysl. Vyzkoušel jsem si to nedávno na dramatizaci Žítkovských bohyní. Miroslav Krobot touto dramatizací Roku na vsi vlastně vytvořil nové, zcela svébytné dramatické dílo, ve kterém přesně vystihl ta témata románu,která jsou nadčasová,“ řekl k výběru autora dramatizace Lang.
Románová kronika
Bratři Mrštíkové pracovali na rozsáhlé vesnické kronice téměř deset let. Alois Mrštík učil v té době na škole v Divákách, malé jihomoravské vsi, která se stala předobrazem románové Habrůvky. Ačkoliv je Habrůvka jenom smyšlená, je podobna mnohým skutečným. Tamější obyvatelé jsou stejně tak smyšleni, ale nám jsou podobni zrovna tak.  „Na mapě jaksi šourem vržené Moravy najdete Habrůvku najisto, ať ji hledáte na východě nebo na západě, na východ nebo na stranu polední. Není na Moravě jedna, a každá z nich podobá se Habrůvce naší, jako vejce se podobá vejci, kuře kuřeti, že nevíš ani, z kterého je hnízda. Jen vidíš, že takových se rodí víc a ode všech s určitostí čekati můžeš osudy bezmála tytéž,“
uvádějí v románu autoři.  Vesnicí Habrůvka projde rok, od hodů po žně. Čas setby, zrání a sklizně netýká se jen přírody, ale i lidských osudů. Život je plný vášnivé touhy po lásce a s ním související nevěry a žárlivosti, humoru i bolesti. Je prostoupený závistí, pomluvami a majetkovými problémy. Příběhem se táhne i předem prohraný boj s alkoholismem, v Divákách připadalo na 160 domů 11 hospod. Je to život probíhajících vesnických rituálů, mezi něž patří, Dušičky, Mikuláš, Vánoce, Masopust, Zabíjačky, Velikonoce, které jsou na venkově živé dodnes.
Herci
Na jevišti se vystřídá přes 30 herců včetně dětí. Výborný je Ondřej Veselý v hlavní roli Cyrila Rybáře.  Osudová milostná vášeň k rovněž skvělé Vrbčeně (Vendula Fialová) ho připraví o všechno, až dospěje k tragickému konci. Z dalších herců zaujala Kamila Trnková v roli Anežky, která se vrátí z Vídně „s outěžkem“. Vdá se za Martina (Milan Mikulčík), má štěstí a vznikne pěkný vztah. Skvělý je i Petr Uhlík, který ztvárnil Antoše, starostova syna a největšího svůdce v Habrůvce. Výtečný je rovněž Martin Hruška jako starosta. Dalším příběhem lásky je vztah mezi Kunzem (Radek Valenta) a sestrou Amátou (Anna Peřinová), kvůli němuž jeptiška odejde z kláštera. V dalších rolích zaujali Barbora Kubátová v roli Maryšky, Ivana Vojtylová jako Bílá macecha, Kateřina Holánová jako Rybářka. Zdařile se zhostili svých rolí i hostující Marie Málková, která ztvárnila zámožnou Frau Ebr i Miloslav Mejzlík, v roli faráře. Příběhy a vztahy ve vesnici na pozadí zvyků, tradice a obyčejů se proplétají, děj má dynamiku. Herci mluví hanáckým nářečím Tříhodinové představení rozhodně nemá hluchá místa a stále poutá divákovu pozornost. Schůzování a hádky zástupců obce připomínají dnešek.
Tvůrci inscenace
Choreografii do inscenace vytvořil polský choreograf evropského formátu Maćko Prusak a minimalistickou, ale přesto sugestivní scénu navrhl jeden z nejlepší českých scénografů a šéf katedry scénografie na DAMU Jan Dušek. Kulisami ohraničil obvod jeviště a nechal v něm jen několik průchodů pro herce. Jednotlivé scény se jednoduše mění, třeba hospoda přidáním stolů a židlí, kostel spuštěním kříže, otvírané dveře připomínají chalupy. Ze stropu se na herce střídavě spouští osvětlení, čímž postava upoutá pozornost diváka. Přibíhající děti kreslí na kulisy provinění dospělých. Postižení nápisy vápnem zamalovávají.Kostýmy souznějící s inscenací navrhla Ivana Bradková. Hudbu koncipoval Sebastian Lang. Inscenace potěšila, divadlu patří dík za uvedení díla v klasické formě.  Dnes jsou k vidění často klasická díla v jakémsi moderním hávu a opravdová klasika jen zřídka.

Jaromír a Věra Hamplovi

Facebook komentáře

Sdílejte články