Zpravodajství z Prahy, pozvánky na kulturní a sportovní akce
Kaleidoskop Gastronomie

 Pinsa, starší sestra pizzy. V moderní podobě dokonce i téměř dietní

Samozřejmě, že v těstě, protože obloha se na pinsetu používá stejná, tedy stejně pestrá, jako na pizzu. V té nejstarší podobě, tedy jako obilninová placka, je pinsa popsána už v báji o Aeneovi, mytickém zakladateli římského národa.

Obilninová placka zvaná pinsa dodávala sil již starověkým hrdinům jako byl Aeneás

Tradiční kořeny

Těsto na ní se tehdy připravovalo z mouky těch obilnin, které byly k dispozici, tj. z prosa, ječmene a pšenice špaldy, v blíže neurčených vzájemných poměrech, podle situace. Tradičně se potom toto těsto ochucovalo především rozmarýnem. V moderních fastfoodových provozech, kde na pinsu narazíte nejspíš, se sice vychází sice ze starobylých tradic italského venkova, jenom proso a ječmen nahradily rýže a sója a špaldu moderní pšenice, ovšem s přídavkem vlákniny.

Tuto recepturu vyladil, unifikoval a v roce 2001 jako hromadný produkt uvedl na trh italský pizzař Corrado di Marco. Na mysli měl především to, aby jeho pinsa byla z hlediska zdravé výživy přijatelnější než pizza. Řemeslně potom vycházel ze svého vlastního citu pro „pekařinu“ a z praktických zkušeností svého dědečka. Povedlo se mu to tak, že dnes se pinsa podle jeho receptu připravuje v asi 5000 „pinseriích“ po celém světě a nakonec i u nás.

Více vody, méně kalorií

Pro to, aby pinsa byla opravdu pinsou, se ale musí dodržet i speciální výrobní postup. Hlavní technologickou „dovedností“ di Marcovy pinsové mouky je její schopnost nasáknout značné množství vody. K tomu přispívá i to, že pinsa se nechává kynout podstatně delší dobu než pizza, až několik desítek hodin. Rýžová mouka ve směsi zaručuje, že tato voda zůstane v těstě i po upečení. Ve výsledku je tedy upečené pinsové těsto tvořeno až z 80 % vodou, nadýchané a lákavě křupavé. Sojová mouka v něm zase úspěšně nahrazuje živočišné tuky používané do pizzového těsta.
Pinsa v ligurské variantě s fíky

Proto je toto pinsové těsto nejen vegetariánské, ale obsahuje také o a 85 % méně tuku než obvyklé těsto na pizzu. A o 48 % méně sacharidů. Proto má i nižší i nižší glykemický index, čili vás zasytí na delší dobu než pizza. Chuťový požitek je přitom s pizzou víc než srovnatelný.

Jenom kdybyste chtěli ochutnat tu původní, starořímskou pinsu, museli byste si ji sami experimentálně upéct podle té původní receptury. Příslušné mouky a kvalitní kvásek se v různých bio obchodech sehnat dají. A nezapomeňte na rozmarýn.

Jitka Lenková

Obr.:   erdem dindar-pixabay, Pinsa di Roma cropped-wikimedia.commons-Francesc Fort – CC BY-SA 4.0, Aeneas and Turnus-wikimedia.commons-Luca Giordano, public domain

 

Podobné příspěvky

Svačina roku: o tento titul soutěží pražští studenti

Redakce

Vánoční hostina bez práce

Redakce

Dny zdraví v Praze

Redakce

Tento web používá pro svou práci nutné cookies. Souhlasím Číst více

GDPR zásady