Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
07/27/2017

Švédské firmy vedou silní lídři

“Ve švédské firemní kultuře je klíčovým slovem konsenzus. Švédské firmy samozřejmě také vedou silní lídři, kteří mají poslední slovo, pokud se zaměstnanci neumějí rozhodnout nebo dohodnout. Ale jinak jsou lídři ve Švédsku poučeni o tom, že je vždy lepší, když všichni ve firmě dojdou k řešení, které je přijatelné pro každého. To pak firmě dává silnější platformu pro danou aktivitu “. Říká Mårten Runow, světoznámý spíkr v oblasti budování týmů a zakladatel Performia International.

Tempo změn se neustále zrychluje, což byznys minimálně znervózňuje. Mají severské země nějaký speciální recept, jak se poprat se současným stavem?

Pereme se s tím stejně jako jinde. Všechno se mění tak rychle. Znám hodně firem, které rychle vyletí, a vypadá to, že je nic nemůže ohrozit, že tu budou navždycky, ale během pár měsíců jdou dolů a prakticky zmizí – třeba Nokia nebo MySpace. Proto ta nervozita a pocit, že všechno je potřeba vybudovat strašně rychle, rychle vyrůst a případně prodat investorům, dokud je čas. Těžko totiž můžeme předvídat, jak bude byznys vypadat za dva tři roky, natož za deset. Pro lídry firem je tu dnes celá řada velkých výzev: k těm tradičním se přidaly více než kdy jindy nutnost porozumět různým kulturám, rychle se orientovat a reagovat. V dnešní době už to není tolik o strategickém plánování dopředu jako spíš o vysoké dynamičnosti přemýšlení a jednání.

Zároveň jsou však severské země v relativně výhodné pozici. Jde o poměrně malé státy, mohou tedy pružněji reagovat, mají vysokou produktivitu, obchodní tradici, hojnost nerostných zdrojů a tak bych mohl pokračovat.

Generace Y mění přístup k podnikání

Co dnes charakterizuje severské podnikatelské prostředí?

Řekl bych, že obecně je to generační výměna. Lidé narození ve 40. a 50. letech tvořili dlouho většinu ve vedeních firem, ale teď je postupně nahrazují manažeři narození v 60. a 70. letech – a někdy také v 80. letech. Taky se domnívám, že na trhu obecně začíná převládat trochu odlišný přístup. Zejména mladší generace už nepřikládají hodnotu jen výdělku a čistě finančním výhodám, mají mnohem víc holistický pohled na život. Chtějí mít víc času na rodinu, zájmy, prostě vlastní život mimo ten pracovní. Když se podíváme zpět na generaci X, tito lidé většinou viděli hlavní smysl svého života v práci, takže celý život v podstatě jen pracovali a něco budovali. Generace Y už není tolik materialistická a myslím, že severské státy jsou v tomto celospolečenském posunu skoro nejdál.

Mění se tím také samotný způsob podnikání?

Ano, hodně severských start-upů už není mnohdy uniformní entitou se společnou firemní kulturou, ale jakýmsi spolkem jednotlivců, kteří fungují pod jedním firemním názvem, ale každý z nich žije a pracuje jinde. Společně jsou v kontaktu spíš na dálku, on-line, jde tedy často o virtuální firmy. Nevýhodou je, že tyto podniky nejsou tak pevné – jejich struktura je spíš volnější, lidé se cítí víc autonomně, a tudíž se taková firma může snadno rozpadnout. Taky mi přijde, že nové firmy v severských zemích se dnes často nebudují s nějakou dlouhodobou perspektivou. Mnohé nemají byznys plán na delší dobu než na rok nebo dva a často zanikají po několika letech, když byznys nejde tak, jak by si jejich vlastníci představovali.

Sever není jednolitý

Nám Středoevropanům často severské státy poněkud splývají. Jaké jsou podle vás nejvýraznější rozdíly mezi nimi?

Mohu uvést čistě svůj osobní pohled. Začnu Dánskem. Dánové jsou považováni za nejlepší profesionální obchodníky ze všech severských zemí. Je to dáno asi tím, že země nemá mnoho nerostných surovin, proto Dánové umějí lépe než ostatní z okolních zemí propagovat a prodávat. Z mého pohledu má ve světě velký věhlas dánský design, ostatně jako asi severský design obecně. Je také třeba říct, že Dánsko stojí trochu mimo ostatní severské státy. Když se například byznysmeni ve Švédsku baví o expanzi v rámci severských zemí, mají tím na mysli Norsko, Švédsko a Finsko. Dánsko berou pomalu jako nějakou severní část Německa, asi i proto, že Dánové mají poněkud odlišnou mentalitu.

A co vaše domovina, Švédsko?

Moje země má neskutečně silnou tradici budování firem. Na to, jak jsme malí, máme obrovské množství globálních podniků. A to se nebavíme jen o firmách typu Volvo, Saab, Atlas Copco, IKEA, H&M, ABB… Existují stovky dalších velkých společností, které jsou velmi dobře známy. K tomu připočtěte nové on-line firmy, fenomény typu Spotify, rostoucí herní průmysl, hudební průmysl…

V dnešní době už to není tolik o strategickém plánování dopředu jako spíš o vysoké dynamičnosti přemýšlení a jednání.

Čím to je?

Když má někdo nějaký podnikatelský nápad, rychle se mu podaří shromáždit pár nadšenců, a firma je na světě. Švédsko je totiž snad nejextrémnějším příkladem země, kde se věci dějí na skupinové bázi – včetně podnikání. Například v Německu je z mého pohledu daleko typičtější obrázek malé rodinné firmy nebo praxe drobných soukromníků, živnostníků, lékařů atd. Tam je to mnohem individualističtější a postavené na rodině. Ve Švédsku to není tolik o rodině ani o tom, jestli máte ve firmě své kamarády – i když to je samozřejmě příjemnější – ale vychází to z toho, že lidé jsou přirozeně víc navyklí dělat věci společně ve skupinách.

A co rychle zbohatlé Norsko?

Na to se my Seveřané díváme tak, že vyhrálo jackpot v loterii. Bývala to spíše prostá země, kde se lidé do velké míry živili zemědělstvím a rybolovem. Jezdilo se tam za rybařením a za turistikou v nádherných horách, ale to bylo víceméně vše. Naproti tomu je dnešní Norsko bohatou supermoderní zemí. Co je však zajímavé, že Norové se svým bohatstvím zacházejí velice obezřetně: investují jej dál, spoří na horší časy. Například pohonné hmoty jsou v Norsku poměrně o dost dražší než ve Švédsku. Z pohledu byznysu dělá Norsko velké kroky kupředu, ale i kvůli té chybějící tradici pravděpodobně v tomto směru stále zaostává za zbylými státy Severu. Poměrně dost Norů pak investuje do švédských společností.

Obecně vzato mají Švédsko a Norsko mnoho společného. Když mluvím se švédskými byznysmeny, kteří obchodují v Norsku, říkají, že Norové a Švédové jsou si hodně podobní, země mají podobné nastavení, legislativu. Když se vrátím k Dánsku, moji známí tvrdí, že dělat byznys tam je stejné, jako by byli na jiném kontinentu – lidé mají hodně odlišné pohledy na podnikání. Možná je to jen shoda okolností, ale i moje společnost Performia je dobře etablovaná ve Švédsku, Norsku i Finsku, ale v Dánsku se nám z nějakého důvodu nikdy nepodařilo prorazit.

Zbývá nám tedy Finsko.

Pokud se říká, že Norsko vyhrálo v loterii, tak Finsko v ní spíš prohrálo. Z mého osobního pohledu kromě jiného kvůli tomu, že přijali euro. Myslím, že kdyby dnes měli Finové znovu na výběr, už by ho nepřijali. A to i vzhledem k tomu, že ze severských zemí jsou jediní, kdo euro zavedl – Švédsko, Dánsko i Norsko mají každé svou korunu. Přijetím eura se tím pádem stali součástí trochu jiné rodiny, a to je jednak odděluje od ostatních severských zemí, a pak tím, jak euro podražovalo, bylo pro firmy ve Finsku stále těžší zaplatit zaměstnance; nemluvě o inflaci, kdy káva najednou stála v eurech dvakrát tolik než ve staré měně atd. Když euro podražilo a švédská koruna se proti němu propadla, mnoho finských firem se čistě z nákladových důvodů přesunulo do Švédska. Finská ekonomika tedy v posledních letech zpomalila, nejede už takovým tempem jako dřív. A zhruba v téže době Finsko navíc zasáhl pád Nokie. Ten přišel velmi náhle a položil na lopatky firmu, která byla ikonou této země a velkou inspirací. Takže to byl pro ně takový dvojitý náraz.

Jaké jsou podle vás důvody úspěchu tolika švédských či severských firem po celém světě? V čem jsou severští pracovníci produktivnější než ti z jiných evropských zemí?

Jak už jsem zmínil, v severských zemích máme dlouholetou tradici vytváření organizovaných skupin lidí. Například ve Švédsku je snad nejvyšší počet nejrůznějších svazů, spolků a asociací na hlavu. Máme spolky na cokoli, co si jen umíte představit. A to je silná tradice, která prorůstá i do vzdělávání a do byznysu. Už po staletí se lidé u nás učí věcem společně v malých kroužcích.

Ve švédské firemní kultuře je klíčovým slovem konsenzus. Švédské firmy samozřejmě také vedou silní lídři, kteří mají poslední slovo, pokud se zaměstnanci neumějí rozhodnout nebo dohodnout. Ale jinak jsou lídři ve Švédsku poučeni o tom, že je vždy lepší, když všichni ve firmě dojdou k řešení, které je přijatelné pro každého. To pak firmě dává silnější platformu pro danou aktivitu, když vědí, že její zaměstnanci za ní plně stojí. Chceme, aby se každý mohl ztotožnit s tím, co jeho firma dělá – pak vedoucí firem nemusejí nikomu nic nařizovat, a tím zhoršovat atmosféru ve firmě.

Můžete uvést nějaký příklad, který by nás mohl inspirovat?

Napadá mě třeba H&M. Tato firma prolomila několik nepsaných pravidel o tom, jak má fungovat byznys z hlediska firemní kultury. Dala obrovskou zodpovědnost mladým lidem v mnoha oblastech řízení firmy. Celá jejich kultura je postavená na službě zákazníkovi. To samozřejmě zní dost klišovitě, ale když jste například v jejich centrále ve Stockholmu, očekávali byste nějakou supermoderní drahou budovu plnou mramoru a skla a všemožných dekorací, ale nic takového tam není. Schůzky tam pořádají na místech, kde by to v řadě jiných firem bylo nemožné – pod schodištěm, v kumbále atd. Ale z jejich pohledu nebude mít klient žádné dodatečné výhody z toho, když budou pořádat interní schůzky v nějaké supermoderní a superdrahé místnosti. Tyto firmy svou energii raději vloží do toho, aby co nejlépe prospěly zákazníkovi. A to je typ kultury, který je vlastní i IKEA a mnoha dalším severským společnostem a který jsem na moc jiných místech neviděl.

Co byste v tomto kontextu doporučil českým firmám při navazování kontaktů se severskými obchodníky? Na co si dát pozor? Čím je naopak zaujmout?

Myslím, že v severských zemích je momentálně řada byznysmenů, kteří by rádi rozšířili svou činnost i do jiných zemí a navázali více mezinárodní spolupráce s firmami ze zemí kontinentální Evropy. Často jen nevědí, jak to udělat. Česko, stejně jako mnohé další země regionu střední a východní Evropy, má se severskými zeměmi mnoho společného – mimo jiné mentalitu, máme velmi podobné myšlení a i u vás a v okolních zemích je znát, že tu je víc ta skupinová dynamika než to, že by lidé jen chtěli následovat silné lídry.

Pokud bych byl tedy českým byznysmenem, nebál bych se kontaktovat švédské firmy. Samozřejmě pomáhá, pokud přijdete s produktem, který u nás není běžný, pokud děláte něco lépe než my. Nemohu na základě vlastní zkušenosti spolehlivě říct, jaké jsou silné a slabé stránky českých podniků a jak by to sedělo nebo nesedělo na švédském či norském trhu, ale jsem si jistý, že je tu velký prostor pro daleko větší obchodování mezi našimi zeměmi, a to v obou směrech. TRADE NEWS/Performia

 

 

Facebook komentáře