Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
09/19/2017

Multikulturalismus ANO, barbarství a parazitování NE

Termín “multikulturalismus” se poprvé objevil v roce 1957 ve Švýcarsku, jako charakteristika národa, který je politicky jednotný, ačkoliv je kulturně velmi rozdílný. Ideologie multikulturalismu následně vznikla počátkem 60. let minulého století v Kanadě, kde šlo o politické sjednocení francouzky a anglicky mluvícího obyvatelstva.

O deset let později Kanada přijala multikulturalismus jako svou státní ideologii, kterou je tam dodnes. Počátkem 70. let minulého století začala migrace obyvatel bývalých anglických, francouzkých a nizozemských kolonií, za lepší životní úrovní do zemí jejich bývalých kolonizátorů a multikulturalismus se přenesl do Evropy. Následně začal proces vládami organizované migrace dělníků pocházejících převážně z afrických a arabských rozvojových zemí do bohatých evropských zemí, (především z důvodu levné a tudíž výhodné pracovní síly). Francouzská vláda tehdy vytvořila program ve kterém byli přistěhovalci rozmísťováni do ghett ve kterých byly levné domy často z nevyhovujících materiálů jako je např. azbest. Poté, co se ukázalo, že se většina imigrantů do své vlasti pravděpodobně již nevrátí, ze strany hostitelských zemí vzešly četné pokusy je asymilovat. Tedy, přimět je k osvojení jazyka a kultury hostitelské země. – Jako vzor byl považován americký tzv.”melting pot” [“tavící hrnec”] , kdy se různé národnosti stávají součástí jediného amerického národa. V roce 2010 však německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že multikulturalismus totálně selhal. Stejného názoru je i britský premiér Cameron, bývalý francouzský prezident Sarkozy a celá řada ostatních evropských vrcholných politiků.

 

Pravý význam slova multi je termín pro slova jako mnoho.., vícero.. Kultura je termín označující soubor mnoha generacemi vytvářených zvyků a tradic, které byly střádány a udržovány po staletí, a předávány z jedné generace na druhou. Sama kultura daný národ spojuje a zároveň odlišuje od jiných kultur, což ji činí zcela specifickou. Multikulturalismus je opakem monokulturalismu a správně znamená více různých kultur v jednom společném státě, což samo o sobě není špatné. Mnoho lidí tento termín zcela účelově dezinpretuje a na asociálech pocházejících z odlišných kultur si záměrně vybírá špatné příklady, které ve skutečnosti s kulturou v zemích jejich původu nemají vůbec nic společného, aby na nich mohli demonstrovat špatnost multikulturalismu jako ideologie. Pro snadnější pochopení zde uvedu příklady toho, co lze považovat za multikulturalismus:

V roce 2006 jsem pobýval v Rakousku. Jelikož jsem v té době neměl dostatek peněz, tak jsem si nemohl dovolit chodit na jídlo do restaurací či nakupovat drahé jídlo. Dodnes si velmi dobře vzpomínám na starého Pákistánce Ahmeda, který zde vlastnil řeznictví. Ahmed mi tenkrát vyprávěl, že si na svoji živnost stěží vydělá, jelikož své bývalé rakouské manželce musí platit vysoké alimenty na jejich syna. Jednalo se o velmi přátelského, pracovitého člověka, o kterém vím, že byl v případě nouze ochoten finančně pomoci i druhým. A to hlavní: chodil jsem k němu rád, protože byl jediný, kdo široko daleko prodával výbornou šunku, takže to ani s jeho Islámem nebylo nějaké žhavé. Ano, byl to muslim, ale pokud si kdokoli praktikuje svoji víru za stěnami svého bytu a neporušuje tím zákony dané země, tak mi do toho absolutně nic není a nemám právo dotyčného člověka na základě předsudků k jeho víře soudit, tak jak je to dnes běžné a nikdo se nad takovými soudy ani nepozastavuje. Přitom je to naprosto to samé, jako kdybych soudil nějakého člověka jen proto, že jsem se o něm dozvěděl, že je to Žid, křesťan, budhista či homosexuál. Jsem sice ateista, ale pokud se dotyční chovají v souladu se zákony dané země ani neruší mé soukromí, tak, to co si dělají za zdmi svých bytů mi může být naprosto ukradené. Za podobný příklad zdařilé integrace v České republice považuji Vietnamce. Většina z nich již dávno vyměnila prostředí stánků za kamenné obchody jako jsou večerky, obchody s oblečením, nehtová studia či restaurace. Ve svých večerkách mají otevřeno od “nevidím do nevidím”, jsou skromní, pracovití, své děti posílají do škol ve kterých mají ambice stát se vysokoškoláky a co je hlavní: Na to, že bych počet zde žijících generací Vietnamců spočítal na prstech jedné ruky, tak jejich děti mluví plynule Česky. Nejenom v tomto bodě se nabízí velmi kritické srovnání s vysokým procentem zdejších Romů, kteří se ani po několika generacích nedokázali zbavit svého typického “akcentu”. Určitě někdo opáčí tím, že část Vietnamců přesedlala ze stánkového prodeje na pěstování marihuany. To nebagatelizuji, ale stále je to jen malá část z velmi dobře integrované minority do majoritní společnosti. Třetí nejpočetnější menšinu na území ČR – Vietnamce, pokládám za zdařilý příklad integrované minority a za důkaz toho, že multikulturalismus v Čechách funguje.

 

Abych zde neuváděl pouze pozitivní případy, tak zde uvedu také to, co se mi silně nelíbí, nicméně to nepovažuji za problém spojený s multikulturalismem. Na Václavském náměstí jsou již nějaký ten rok k vidění skupinky Černochů, převážně z Nigerie a Ghany, kteří si vydělávají tím, že odchytávají cizince a hlučně jim nabízejí drogy nebo noční erotický zážitek v jednom ze dvou erotických klubů, papírově skrytých za kabarety, které vyrostly jako houby po dešti v pražské ulici ve Smečkách, přímo v centru Prahy. Tito lidé se většinou ani nenamáhali se naučit česky, jelikož to při nabízení “zboží” cizincům nepotřebují. Sám nočním Václavákem poměrně často procházím a podle jejich reakce poznám, zda jsem oblečen dobře či ne. Pokud jsem oblečen dobře, tak mě osloví a snaží se mi nabídnout návštěvu jednoho z erotických klubů v jejichž výlohách jsou vystaveny ženy pouze ve spodním prádle, doslova jako kus zboží.

gogo V další výloze jsou zas k vidění polosvlečené barbíny tancující u tyče. To, že je něco podobného v centru Prahy možné, považuji za obrovskou ostudu a divím se proč městská část Prahy 1 ještě nezasáhla, podobné podniky ze dne na den nezavřela a africké pasáky spolu s prostitutkami nevykopla ven na dlažbu, dělat nějakou užitečnější práci. Lidé, kteří si takto přivydělávají nejsou na rozdíl od Vietnamců pro naši zemi žádným přínosem a to, co dělají rozhodně nelze nazvat kulturou, nýbrž barbarstvím a parazitováním. Podobné věci nemají s jakoukoli kulturou a potažmo tedy i s multikulturalismem cokoli společného.

 

 

Za multikulturalismus považuji to, když si můžu ráno koupit něco k snídani v tureckém Donner Kebabu, k obědu si pochutnat na pikantním jídle v indické restauraci, po práci si třeba skočit na Spartu vidět skórovat Kweukeho, zajít do Rudolfina na koncert vynikající čínské houslistky, nechat si namasírovat záda od thajské masérky, pokochat se pohledem na křivky ženských těl při přehlídce etiopské módní návrhářky či pozdě večer nemuset jezdit až do vzdáleného supermarketu a pohodlně nakoupit ve vietnamské večerce za rohem. Multikulturalismus ANO. Je mi líto, ale barbarství a parazitování NE.

 

 

 

Text / foto:                                                                        Vít Hassan

 

  • Tento článek byl publikován též na osobním blogu autora.
Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.