Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
06/24/2017

Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 5.července: „Bůh, který velí každému národu dospět k poznání pravdy a dosáhnout vyššího postavení …“

Svatí bratři, narození v Soluni, přišli na Velkou Moravu roku 863. Jejich misi inicioval svou žádostí velkomoravský kníže sv. Rostislav, jehož dopisem do Konstantinopole to všechno začalo.

Žádost o vyslání misionářů byla v Cařihradu vyslyšena byzantským císařem Michalem III. a s patriarchou sv. Fótiem k nám vypravili družinu, která měla na Moravě vykonat vše, co je potřebné pro založení církevního života. Sv. Cyril (uvádíme ho mnišským jménem, s nímž později umírá, ale v době svého působení na Moravě se ještě jmenuje Konstantin) vytvořil pro Slovany jejich vlastní písmo a přeložil do naší řeči základní křesťanské texty. Nutno podotknout, že sv. Cyril byl už dříve v Byzanci slavnou osobou pro své výjimečné schopnosti – genialitu, učenost a úspěchy na misiích i v nejučenějších disputacích.

O sv. Metoději předpokládáme, že měl organizační zkušenosti, právnické a diplomatické schopnosti a znalosti správních záležitostí; uměl Cyrilovu intelektuální práci vtělit do reálného života; součástí jeho povahy byla bojovnost – praví se o něm, že „vládl slovem prudkým i mírným“; dokázal bez servilnosti jednat s císaři, králi, knížaty, právě tak jako s patriarchy a papeži s důstojností a zásadovostí; je nazýván „otcem, patriarchou, prorokem a apoštolem Slovanů“.

Císař s patriarchou Fótiem píší Rostislavovi: „Bůh, který velí každému národu dospět k poznání pravdy a dosáhnout vyššího postavení, … zjevil písmena pro váš jazyk, kterých dříve nebylo, … abyste byli i vy připočteni k národům velikým, kteří Boha chválí svým rodným jazykem. A tak jsme ti poslali toho, komu je zjevil, muže vzácného a pravoslavného, velmi učeného, filosofa. Hle, přijmi tento dar větší a hodnotnější nad všechno zlato a stříbro a drahé kamení a veškeré pomíjivé bohatství…“ Ačkoliv bylo jméno Rostislavovo následujícími generacemi odsouzeno k zapomenutí, přece díky sv. Cyrilu a Metoději žije jeho světecká památka doposavad. Vždyť pro nás Čechy a Moravany je „jako velký císař Konstantin“, jak mu prorocky slibují představitelé staroslavné Byzance v závěru listu.

Před Cyrilem a Metodějem zde již pracovali jiní misionáři. Dalo by se říci, že země moravská ještě před příchodem svatých bratří formálně přijala křesťanství. Jenže v realitě každodenního života Moravanů nadále panovalo pohanství.

Zmíněný základní náboženský rozměr bezprostředně přechází do kulturního rozměru. Morava, doposavad jakýsi zapadlý kraj někde za Alpami, na nějž se ze západní Evropy hledělo jako na pouhou sféru franského vlivu, se najednou samostatně dere mezi nejkulturnější národy a země tehdejšího světa. Byla to skutečná kulturní exploze. Tím nutně muselo značně posílit národní uvědomění obyvatel Moravy, kteří náhle cítili své místo mezi kulturními národy světa. Morava po čtyřech letech působení byzantské misie stála na prahu reálné možnosti stát se jedním z kulturních center Evropy.Snad právě odtud vyvěrá morální síla Moravanů k celonárodnímu povstání, když jejich kníže (Svatopluk) byl zajat a uvězněn v Bavorsku a do správy země byla dosazena franská hrabata (r. 871). Do čela si vzbouření Moravané zvolili slovanského kněze(!) Slavomíra a podvratné německé kněze vyhnali ze země! Povstání bylo úspěšné a povstalci dobyli jeden hrad za druhým zpět do místních rukou. Morava byla tenkrát prakticky neporazitelná. Dar, který k nám přinesli sv. Cyril a Metoděj, činil zázraky.

Z kulturního rozměru cyrilometodějského díla plynule přecházíme k politickému. Dřívější franské misie vcelku nepokrytě připravovaly půdu pro církevní podřízení Moravy cizím biskupům a z toho by logicky vyvěrala podřízenost politická. Rostislav byl v obtížné situaci. Kdyby odmítl christianizaci svého území, chápali by to západní biskupové jako legální důvod k neustálým vojenským útokům na Moravu – misii mečem a křížem – a to by nakonec vedlo k podrobení takové pohanské země silou.

Dílo sv. Cyrila a Metoděje zazářilo nad celou Evropou jako blesk. O nezahladitelné duchovní přítomnosti tohoto svatého díla svědčí i západní obnovení památky svatých bratří v 19. století a jejím nadšeném přijetí takřka celým národem, který v ní ihned uzřel něco bytostně svého, ač uplynulo již tisíc let.

Máme dost důvodů věřit a tvrdit, že bez toho díla, jehož památku a stálou přítomnost nyní oslavujeme, bychom zde jako národ dnes nebyli, naše řeč by neexistovala a na naši slovanskou identitu bychom měli jen jakési nepatrné archeologické připomínky (asi by nás stihl osud poněmčených polabských Slovanů, kteří se většinou rozplynuli v německém živlu).

Podle textu pravoslavného kněze Jana Baudiše připravil a zkrátil Luděk Toman

Facebook komentáře