Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
08/18/2017

Predator Race na vlastní kůži

Dny 28. a 29.5.2016 se na Monínci uskutečnil závod Predator Race – Dril a Brutal. Extrémní překážkový běžecký závod, který se letošní rok bude konat hned několikrát jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži.

Zprvu se závod zdál sice náročný, ale ne tak náročný, jako doopravdy byl. S původně pěti, nakonec čtyřmi dalšími kamarády jsme založili tým LaZZar. Díky velké ochotě organizátorů jsme byli přesunuti do dřívější vlny a tak náš start byl již v 10,20. S počáteční energií a úsměvem na rtech, jsme na píseň Five Hours od Deorro odstartovali. O tom, že se závody v náročnosti každoročně zvyšují, není pochyb. A výjimkou nebyl ani letošní Dril. Startovalo se v dolní části sjezdovky , kde byl také i cíl. První překážka pár metrů po startu byla parkour, přelézání nižších stěn. U mě začal problém u šikmé stěny s lany, kdy bylo nutné se díky lanům přitáhnout a dostat se přes stěnu na druhou stranu. Nutno dodat, že organizátoři myslí na všechno a u všech složitých překážek je možnost handicapu v podobě běhu navíc. A tak byl handicap u šikmé stěny mým prvním..a rozhodně nebyl posledním 🙂

Fyzicky zdatnější z našeho týmu běželi napřed. Kdo se někdy plazil pod ostnatým drátem, měl by si také zkusit plazit se pod ním do kopce, lépe řečeno do sjezdovky. Osvěžení u ostnáče od dobrovolníků bylo sice příjemné, ale mokrá tráva naopak ztěžovala náročnost překážky. Co je nutné na Predator Race ocenit je především týmovost a to nejen v jednotlivých týmech, ale i celková. Kdo může pomůže, takže spolupráce ostatních účastníků závodu byla pravidelností u většiny překážek. Výjimkou nebyla ani šikmá stěna, kde většina závodníků musela využít pomoci druhých. Terénní vlny, které jsou v Monínci součástí bikeparku využili organizátoři pro další překážku. A hned poté následovala mega stěna a můj druhý handicap. Spousta závodníků, včetně mě, po zdolání celé sjezdovky doufala, že tímto kopcem jsme si odbyli kopcovitý terén a nic už tak náročného nás na trati nepřekvapí. Omyl! Úsek v lese se všemožnými nástrahami v podobě viklajících se kamenů, namoklého jehličí a různých kořenů stromů, byl ještě to nejmenší. Ani další část bikeparku nebyla nejhorší. Peklo teprve přišlo.

Překážka Multi Monkey Bar dala zabrat celému našemu týmu, všichni jsme využili handicapu. Tato překážka spočívala v přeručkování pohybujících se tyčí a následně kruhů. Ovšem většina si prošla peklem u pytlů. Překážka, která se zdála na mapě, vyvěšené před startem, jednou z těch jednodušších, dala zabrat téměř každému. 50 kilové pytle pro chlapy, 25 kilo pro ženy, taková byla tíha pytlů, které bylo potřeba donést na krátký, zato velmi náročný, kopec a zpět. Po absolvování této překážky jsme s radostí využili občerstvovačky, kde byla k dispozici nejen voda, ale i ionťák. Šplh na laně je problém v případě, kdy je lano nacucané blátem a šplh je ztížen tím, že bláto na laně klouže. Zdatnější borci se nahoru vyšplhali, ostatní využili handicapu.

Pokud bych měla říct, která překážka byla nejtěžší, tak pro mě určitě překážka “rolling stones”. Mick Jagger na nás nečekal, zato spousta balvanů ve velmi prudkém kopci ano. Několikrát si mnoho závodníků muselo udělat přestávky, jelikož kopec byl opravdu strmý a každý doufal, že už bude na jeho konci. Toho jsme se všichni nakonec dočkali a příjemným zpestřením byla “laparoskopie”. Nejednalo se o chirurgický zákrok, ale o lovení náramků “Predator Dril” z dřevěného věšáku na šroubovitou tyčku. Poté jsme si mohli lehce odpočinout během z kopce a po rovině, avšak ne na dlouho. Čekalo nás nošení štěrku v kýblech okolo vyznačeného prostoru, navíc ztížené propadem do potoka.

Schlazení přišlo při brodění se vodou hlubokou zhruba po pas. A konečně přišla překážka na kterou se většina účastníků těšila – volný pád do vody. Prvním krokem pro zdolání této nejvyšší překážky bylo překonat síť a následně žebřík na vrchol skluzavky. Poté se jen stačilo sklouznout dolů. U mě nenastala panika na vrcholu překážky, ale až po zdolání, přesněji řečeno ve vodě, kdy jsem se propadla do velké hloubky a dlouho jsem nemohla nalézt hladinu. Té sem se nakonec dočkala a mohla jsem v závodě pokračovat dál. Pro neplavce byl samozřejmě připraven opět handicap.

Oproti loňskému ročníku, který se konal v Oboře u Kaznějova, byl tento ročník náročnější co se terénu týče, ale zato čistější. Aspoň do doby, než jsme se dostavili k bahnu. Udělat krok bez zaseknutí nohy v bahně bylo téměř nemožné, jen zázrakem jsme nepoztráceli boty. Někteří bojovníci s bahnem skončili pohlceni až do půli těla. Po bahenní koupeli jsme se vydali k další překážce, kterou byl opět šplh, kde se opakovalo to co u prvního šplhu. Většina využila handicapu, ty zdatnější vyšplhali až na vrchol. Nekonečný závod se blížil ke konci a jakmile jsme dorazili zpět na sjezdovku, již byla přichystaná jedna z posledních překážek – kruhy. Ty byly ztíženy tím, že se ručkovalo s dvěma kruhy, které jsme museli vždy posunout o příčku dál. Můj předposlední handicap, který sem absolvovala byl právě ten u kruhů. Poté se již stačilo sklouznout po dřevěné desce a vyrazit k cíli, který byl za poslední překážkou, pro většinu nesplnitelnou rampou, nebo chcete-li vlnou.  Po pár pokusech se převážná část běžců vydala na handicap. Ten pro velký úspěch obsahoval nošení pytlů do kopce o stejné váze jako na překážce číslo 9.

Unaveni, bez energie a s vypětím sil dorazila valná většina účastníků, včetně našeho týmu, do cíle. Tam na každého čekala nejen medaile, ale také shaker Predator Race od partnera závodu – Prom-in.

Pokud se závodu Predator Race bojíte a přece jen by jste ho chtěli zkusit, určitě do toho jděte. Sáhnete si sice na úplné dno, ale zvládnout se to dá. I když to budete chtít několikrát za závod vzdát, budete si myslet, že nemáte další síly na zbytek překážek, medaile v cíli Vás nakonec namotivuje k dalšímu výkonu. Rozhodně se toho nebojte a běžte do toho. A začít můžete již 13.8.2016 v Liptovských Jánu na Slovensku či 10.9. v Jeseníku.

Celkem do cíle závodu Dril doběhlo 1135 účastníků. Na start se postavilo o několik účastníků více, avšak vlivem zranění či vyčerpání museli někteří ze závodu odstoupit. Závod nejrychleji zvládl Michal Rajniak s časem 0:57,53.5, loňský vítěz závodu Dril i Brutal Jiří Vacík skončil třetí s časem 1:01:08.5 .

Velké díky patří ochotným organizátorům, kteří byli velmi ochotni, co se domluvy týče.

Informace o závodu Brutal již brzy na stránkách Pražského zpravodaje.

 

 

Facebook komentáře