Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
08/18/2017

Měl by Karel IV. dnes důvod k radosti? Armáda má sloužit k obraně vlasti, a ne k misím

Malé rozjímání nad českou armádou i národem

Slavnostní zahájení výstavy Karel IV. – člověk a panovník (16.5.) na Vítězném náměstí bylo tak pěkné, jako by se snad odehrávalo v nějakém nostalgickém filmu z první republiky.

Nastoupení vojáci v parádních uniformách, vojenská kapela, shromáždění novináři s připravenými foťáky a kameramy připravení „pálit“ na všechny strany, a nechyběly početné hloučky školních dítek s učiteli, připravení a dychtiví poučit a naučit se něco o slavné české historii přednesené z úst nejpovolanějších, těch, jimž, podle dávné tradice každého národa, koneckonců přináleží nejvyšší a poslední odpovědnost za národ a jeho stát – příslušníků a velitelů armády.

Byl květnový den a vojenská kapela stála připravena….

Rok 2017 – zkouška připravenosti

Do elektrizující a slavnostní atmosféry nakonec za zvuků fanfár vstoupil ten nejodpovědnější, v květnu jmenovaný náčelník generálního štábu a armádní generál Josef Bečvář, který seřazené posluchačstvo seznámil se svými prioritami. „Příští rok bude také rokem, kdy jsem rozhodl, že poprvé od roku 1989 prověřím procesy a postupy pro zabezpečení mobilizační armády,“ ujistil.

Armádní generál Josef Bečvář a Jan Biederman právě přestřihli pásku a zahájili výstavku.

Armádní generál Josef Bečvář a Jan Biederman právě přestřihli pásku a zahájili výstavku.

Při prohlížení výstavky obrazů o osobě a době Karla IV., kterou velmi pečlivě připravil Jan Biederman z Vojenského historického ústavu, jsem se davem dítek prodral k muži nejpovolanějšímu, celoživotnímu českému vlastenci a letci, panu plukovníku Jiřímu Šimkovi, který letos oslavil požehnané 90. narozeniny. Pan plukovník u české, tehdy ovšem československé armády nastoupil službu v roce 1945, a tak celý jeho život vlastně představuje kroniku toho, čím náš národ prošel od okamžiku skončení druhé světové války až do současnosti. A věru, nebylo toho málo. Z obsáhlého rozhovoru uvádím pro čtenáře Pražského zpravodaje následující stručný výtah.

Plukovník Šimek má na co vzpomínat.

90. letý věrný vlastenec vypovídá

V jakém stavu je česká armáda, a jak byste porovnal její stav dnes a v roce 1945, kdy jste u ní začal sloužit?
Podle pana plukovníka tyto dvě věci nelze srovnávat, byla úplně jiná doba. Pan plukovník byl letec a po únoru 1948 na něj byl vyvíjen tlak, aby vstoupil do KSČ, a když to neučinil, nemohl velet, nicméně pracovat v armádě mohl a služba probíhala docela bez problémů. Pak v roce 1968 přišel další náraz, a on musel z armády odejít. Po roce 1989 ho znovu do armády povolali.

Do kdy jste sám létal?

Do roku 1990.

Je dnes armáda v dobrém stavu?

Pan plukovník má za to, že tehdy, v roce 1945, lidé věděli, za co bojují, za Československo, dnes je to jiné, národní povědomí se vytrácí, armáda nemá úctu lidí. „Co dnes znamená voják?“

Měla by armáda sloužit jen k obraně našich hranic, a co si myslí o zahraničních misích?

Pan plukovník si myslí, že ano, jen k obraně vlasti, mise se mu nelíbí. „Co my máme dělat se vzdálenými zeměmi, kam jsou naši vojáci posíláni?“ A pokračuje: „My u nás nadáváme na Rusy, ale Mexičani zase nadávají na Američany.“

Jací z nich budou Češi?

Svobodná země?

Jsme dnes svobodná země?

Pan plukovník si myslí, že ne.

Proč ne a co bychom měli dělat, abychom se jí stali?

Pan plukovník říká, že bychom měli jít vlastní cestou.

A na koho dnes máme spoléhat, pokud vůbec na někoho?

Pan plukovník mi odpovídá, že především sami na sebe.

A z okolních národů?

Pan plukovník mi hned jmenuje Slováky, pak přemýšlí, ale nikoho dalšího nejmenuje.

A Poláci?

Ti jsou už trochu jiní.

A Rusové?

Jsou Slované jako my, i když mají trochu jinou kulturu a jiné vychování.

Jedna z ofocených iluminací zobracovala masové pohřbívání během morové epidemie roku 1349.

Za války Češi neselhali

Pak přišla řeč na ještě starší minulost, únor 1948, a dobu ještě starší, ptám se ho, jaký jsme národ.

Za protektorátu jsme podle pana plukovníka ukázali, že máme dobrý kořínek, národ byl semknutý, ale pak se to pokazilo.

Proč se to pak pokazilo a proč to šlo za německé okupace, a nešlo to po válce?

Za války to bylo jasné, Slovani proti Germánům, národ měl jasnou rozdělující linii, potom ale Češi začali udávat a donášet na Čechy.

Šel by komunismus i bez toho udávání, ptám se ho, a poukazuju na to, že ideál to byl přece pěkný.

Pan plukovník si myslí, že by to šlo.

Poté mi ještě pan plukovník říká, že pochází z rodiny horníka z Příbramy, jeho otec zakládal sociální demokracii, za první republiky byl funkcionářem strany, ale tehdejší systém se mu příliš nelíbil.

Děkuji panu plukovníkovi Šimkovi za rozhovor. Na shledanou příští rok, pane plukovníku!

Luděk Toman

Další foto:

Na iluminaci zhotovené v letech 1330 – 1340 je zobrazený Karlův děd a císař Jindřich VII., jak uděluje Židům privilegia.

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.