Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
09/20/2017

Kalamita v Praze. Jak to bylo?

Dnes vám přinášíme rozhovor s vedoucím odboru Řízení a zabezpečení provozu Ing. Lubošem Vackem.

Můžete nám v krátkosti připomenout situaci, která nastala v noci 2. prosince a z důvodu ledovky byl omezen provoz MHD?
V noci z 1. na 2. prosince nastala ojedinělá kombinace meteorologického jevu. Teplota byla těsně pod bodem mrazu, vlhkost vzduchu dosahovala téměř 100% a až do půlnoci drobně pršelo. Následkem této kombinace docházelo k masivnímu namrzání trolejového vedení, což znemožňovalo přenos trakční energie na pantografovou lištu. Tato situace dle pamětníků nenastala velmi dlouho a vzhledem ke skutečnosti, že pozemní komunikace zůstaly naprosto sjízdné, bylo velmi těžké uvěřit realitě, která během několika hodin nastala.

Kolem 19. hodiny začala mít většina vypravených tramvají problém s napájením, což byl následek zmíněného jevu. Před 23. hodinou již všechny tramvaje prakticky stály a nebyly schopné pohybu.

Kolik tramvají zůstalo v ulicích a jak bylo postaráno o řidiče? Bylo nutné, aby řidiči po celou noc zůstali ve vozech?
V okamžiku počínajícího problému bylo na trati celé odpolední vypravení. Teprve nastala doba zátahu tramvají z odpolední části dělené směny. Počet vlaků tak dosahoval téměř 400 souprav. Je nutné si uvědomit, že Provozní dispečink vycházel ze známých zkušeností a především z aktuálních informací. Předpověď ČHMU varovala před možností ledovky s nízkým stupněm nebezpečí a možností drobného deště. Taková byla předpověď pro hlavní město a s takovou informací dispečink pracoval. To že nastane úplně jiná realita, si nikdo ani nedovedl představit.

Trolejové vedení začalo namrzat tak rychlým způsobem, že tramvaj se stala neschopnou pohybu i za tak krátký okamžik, který byl potřeba k ručnímu přestavení výhybky. Následně se tak hlavním cílem všech provozních pracovníků stalo dostat co nejvíce tramvají do vozoven. Je tedy důležité upozornit na skutečnost, že mezi 21. hodinou až cca druhou hodinou po půlnoci se podařilo do vozoven dostat 113 vlaků a vysvobodit stejný počet řidičů. Po této době zůstalo v ulicích 262 uvízlých vlaků s řidiči. Vnitropodnikové předpisy neumožňují řidiči vzdálit se od soupravy bez předchozího souhlasu dispečinku, jinými slovy musí být v dosahu tak, aby bylo možné po obnovení provozu pokračovat. Tramvajové vozy představují zároveň ne zrovna levný majetek. I předpovědi počasí dávaly šanci na to, že se povede v noci zatáhnout z trati nemalé množství uvízlých vlaků. Bohužel i po ustání deště zůstala vlhkost vzduchu stále téměř na 100 procentech a namrzání trolejí dále pokračovalo. Je nutné si znovu připomenout ojedinělou situaci, která nastala a se kterou se potýkal nejen Dopravní podnik, ale i mnohé další instituce v republice. Okamžitá personální situace neumožňuje řešit velké množství řidičů uvízlých na trati.

Doprava byla zastavena, a přesto vyjelo několik tramvají, které pak zůstaly stát. Bylo to nutné?
Především je potřeba poupravit skutečný sled událostí. Nejdříve vyjely na trať další vlaky a teprve následně došlo ke kompletnímu zastavení. Vyjíždějící vlaky byly pravidelné noční linky a navíc v okamžiku počínajících problémů byly navíc vypraveny sněžné pluhy. Noční vlaky byly navíc vypravovány v soupravách. Dispečink pracoval se skutečnostmi, které měl v tu chvíli k dispozici a z pohledu zkušeností. Ty hovořily o tom, že v posledních několika letech došlo v okrajových částech Prahy k námraze trolejí a jejich sjízdnost byla zajištěna co nejčastějším pojížděním tramvajových vlaků, kdy jejich pantografové lišty mechanicky čistily troleje od námrazy. Jinými slovy – cílem pokračujícího vypravení a vypravení pluhů tzv. nad plán (plus 2 vlaky navíc vypravené za vozovnu kde nebyly tramvajové pluhy k dispozici) bylo zajištění sjízdnosti namrzajících trolejí. Tyto úkony vyplývaly ze zkušeností, které do té doby byly známé. To, že vše dopadne jinak, v ten okamžik nemohl nikdo tušit.

Jak byste hodnotil práci krizového štábu?
Námraza postupovala velmi rychle. Krizový štáb už řešil pouze dopady na chod hlavního města a postupné obnovování provozu.

Když nebyl svolán krizový štáb a není na tuto situaci ani zpracován krizový plán, jak tedy mohli dispečeři a ostatní zvládnout tuto kalamitní situaci?
Samozřejmě, že v případě, kdy nepracuje krizový štáb, je řešení jakékoliv situace na Provozním dispečinku. Pokud je nutné řešit náhradu za provoz tramvají (což nastalo), tkví řešení ve spolupráci s dispečinkem I. stupně, který je zodpovědný za řešení problémů týkající se více druhů dopravy. Požadavek od dispečinku tramvají tedy zněl – zajistit náhradu za provoz tramvají. Dopravní opatření týkající se náhrady tramvajové dopravy za autobusovou samozřejmě existuje, ale pouze jako dílčí řešení. Nikdy ne v plném rozsahu.

Možnosti dispečinku jsou tak v extrémních případech, kterým tento byl, velmi omezené. Pokud si vybavíme stav po povodních v roce 2002, vidíme snahu nahradit nefunkční metro záložními linkami tramvají a autobusů. Přes veškerou maximální snahu nelze uspokojivého stavu dosáhnout, mluvíme o nouzovém, náhradním a dočasném řešení.

Snaha dispečerů se tak odvíjí od aktuální situace a reálných informací, známé metodiky a celkových možností personálních a technických. Je nutné zdůraznit, že každá mimořádnost je jiná a univerzální návod neexistuje. Operativnost a okamžité rozhodnutí se v tu chvíli stává konkrétním řešením, které ovšem lze samozřejmě s odstupem času negativně hodnotit. Je pravidlem, že větší mimořádné události se stávají analytickým materiálem, který se stává součástí obecných metodik postupů řešení.

Zaznamenali jste stížnosti od zaměstnanců, kteří museli několik hodin strávit v nepojízdných vozech?
Za celou kalamitní situaci ve dnech 1. až 3. prosince proběhlo téměř 5 tisíc relací. Tento počet je srovnatelný pouze s povodněmi v roce 2002. V době od 21. hodiny 1. prosince do ranních hodin bylo zaznamenáno celkem 12 relací. Jednalo se o žádosti ze strany řidičů týkajících se možnosti vzdálit se od vozu z důvodu použití sociálního zařízení, zajištění vystřídání či upozornění na překročení pracovní doby. Ani jednu relaci však nelze označit za stížnost. V tomto směru lze řidičům pouze poděkovat za trpělivost a pochopení celé události.

Budete navrhovat nějaká opatření pro případ, že by se v budoucnu situace opakovala?
Z každé mimořádné události tak velkého rozsahu jako byla tato, vzejdou obecná opatření pro případ, že by se něco podobného opakovalo. Bude provedena analýza toho, co se stalo, a na základě vyhodnocení doporučíme do krizových plánů návrhy na případné úpravy.

Chcete říci něco závěrem?
Ano. Poděkování patří všem, kteří vzniklou situaci řešili. Řidičům a především zaměstnancům technické kontroly, dispečinku, trakčního vedení i jednotlivých vozoven.

Lumír Vacek

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.