Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
01/19/2018

Evropané i Češi se bouří proti krádežím a kšeftům s dětmi

V Praze a Brně se dnes konaly pochody na podporu rodin, z nichž norská sociální služba odebrala děti. Dohromady necelé tři stovky lidí prostřednictvím transparentů a hesel kritizovaly podle nich nezákonné postupy norské sociální služby.

Lidé poukazují hlavně na případ Evy Michalákové, které v Norsku odebrali dva syny. Chlapci jsou tak již roky u pěstounů. Stejné demonstrace jsou dnes v dalších evropských zemích, včetně Norska.

Akce v Praze začala krátce po poledni na Hradčanském náměstí několika projevy. Potom se lidé vydali na pochod. Nesli transparenty a provolávali hesla, třeba “Norsko krade naše děti” nebo “Vláda není naše máma”. Demonstranti ukončí pochod u norského velvyslanectví v Hellichově ulici, kde položí růže jako symbol údajné šikany jejich dětí ze strany sociálních úřadů v Norsku i dalších evropských státech.

Na akci zvala lidi prostřednictvím videa i Michaláková. Sama má být na shromáždění v Oslu. Podobná demonstrace se koná kromě Prahy a Osla a ve Vilniusu, Londýně, Dublinu či Stockholmu. V Brně se před sídlem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí potkalo asi 30 lidí s transparenty, podle jednoho například v Norsku stát krade děti. “Cílem je to, aby Norsko změnilo celkově svůj postoj, protože Michalákovi jsou jenom malinká kapka v moři bezpráví, které se tam děje,” řekl nám svolavatel Kamil Papežík.

Norská sociální služba odebrala Michalákovým děti v květnu 2011 pro podezření ze zneužívání a zanedbávání. Policie sice případ odložila a žádné obvinění nepadlo, ale norský soud považoval zjištění za závažná a rozhodnutí sociální služby potvrdil. Dnes desetiletý Denis a šestiletý David vyrůstají v norských pěstounských rodinách. Matka je chce získat zpět, ale zatím s odvoláními neuspěla. Norská sociální služba navrhla zbavit Michalákovou rodičovských práv a mladšího chlapce dát k adopci. Český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se proti tomu ohradil. Na nedávném jednání norská strana totiž ujistila, že adopce nepřichází v úvahu.

Do řešení kauzy se už dříve zapojila česká diplomacie, podala Norsku dvě nóty. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) se obrátil na předsedkyni norské vlády. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) řekla, že bude další kroky koordinovat. A co k tomu řekl předseda Svobodných, europoslanec Petr Mach, který se v kauze také výrazně angažoval?

Především chci zdůraznit, že v Norsku nemá krizovou péči o děti na starosti jen stát. Instituce, která vykonává samotný odběr dětí – Barnevernet – sice státní je, ale na odebírání dětí má ziskový motiv řada soukromých firem, které jsou na rozhodnutí Barnevernu přímo navázané.

Následnou péči o odebrané děti totiž vykonávají soukromé firmy, z nichž největší je společnost Aleris, patřící finanční skupině AB Investor. Jejím vlastníkem je švédský miliardář Gir Wallenberg, který podle deníku ABC Nyheter lobboval za to, aby co nejvíce dětí bylo svěřováno do péče firmám. ABC Nyheret také udává, že podle údajů z roku 2008 Norsko vyplatilo soukromým firmám v přepočtu více než čtyři miliardy českých korun za péči o děti (ABC Nyheter, 2010).

Stát oficiálně vystupuje jako ochránce dětí a navenek celý systém zaštiťuje svou institucí Barnevernet. Po odebrání dětí však na scénu vstupují již zmiňované privátní firmy, které poskytují Barnevernu nejrůznější služby, jako ubytování pro odebrané děti, lékaře, psychology, vyšetření a nakonec i vyhledávání samotných pěstounů. Na ukázku inzerátu se můžete podívat přímo na stránkách společnosti Aleris (http://www.aleris.no/Vi-tilbyr/barnevern-rus-psykisk-omsorg-bpa/Barnevern/Familiehjem-og-Fosterhjem/Vi-soker-flere-familiehjem/).

Pro ilustraci celé situace uvedu citaci jednoho ze zakladatelů společnosti Tiltaksgruppen AS, Kjella Gjeitrema: “Nikdy jsme neplánovali na tomto zbohatnout, ale zbohatli jsme. Tato instituce byla nejprve založena na ochranu dětí, ale po roce 2000 se přeměnila na obchodní společnost.” Gjeitrema dále dodává: “Byli jsme mladí a idealističtí, ale pak jsme viděli, že čím dál více konkurenčních firem si přichází na slušné výdělky” (Aftenposten, 2014). Dodám, že tato společnost se zabývá zprostředkováním domovů pro děti, vyhledávání pěstounů a “nabízení” dětí těmto rodinám.

Mossi Zaferi, který v osmnácti letech založil organizaci Toten Barnevern, specializující se na děti imigrantů, tvrdí, že toto podnikání je jako každé jiné. Jeho firma se zabývá mimo jiné provozováním dětských domovů a pro představu, v roce 2009 získala zakázku v hodnotě 80 milionů dolarů na péči o děti hledačů azylu (ABC Nyheter, 2010).

Podobně jako zmiňované korporace, je do sítě Barnevernu začleněno 1794 větších či menších firem, které ze systému profitují. Prostou logikou lze dovodit, že tyto firmy jsou závislé na počtu dětí, které mají od státního Barnevernu v péči. Bez dětí od státu nich by své podnikání nemohly provozovat. Není to tedy podnikání jako každé jiné. V normálním podnikání váš zisk závisí na dobrovolném kontraktu se zákazníkem. Tady ne. Tady váš úspěch závisí na rozhodnutích Barvnevernu.

I v Norsku existuje kritika tohoto systému. Nemám nic proti tomu, aby soukromé firmy poskytovaly ubytování pro děti bez rodičů nebo pro týrané děti. Nemám nic proti tomu, aby týrané děti byly svěřovány do péče pěstounů. Ale systém – pro Boha – musí být pod kontrolou! Na normálním trhu se soukromé firmy zodpovídají svým zákazníkům. Politici se za svá rozhodnutí zodpovídají voličům. Soudy musí ctít presumpci neviny. Komu se ale zodpovídá Barnevernet? Ten presumpci neviny nectí a norský systém se vyvinul do monstra, kde motiv zisku vede k obrovskému počtu odebraných dětí. Něco je shnilého ve státě norském.

Snažme se pomoci paní Michalákové dostat její děti zpět. A nedopusťme, aby se český systém ochrany dětí před týráním a zneužíváním zvrhnul v podobné monstrum, jako mají v Norsku – kde se ochrana dětí proměnila v noční můru pro mnoho dětí a zoufalých rodičů, uzavírá Mach, jinak známý příznivec tržního hospodářství. (mr)
mach petr a děti

Facebook komentáře