Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
10/22/2017

Benefiční festival země, z tebe, z nebe

Dne 13. listopadu 2014 od 14:30 do 22:30 hod. v historických sálech Novoměstské radnice na Praze 2.

Hudebně divadelní festival pořádaný komunitní lesní školkou a školkou ZeMě má dva hlavní cíle: získat prostředky ke koupi jurty pro komunitní lesní školu a školku ZeMě a zároveň podpořit činnost Asociace lesních mateřských škol, které se podařilo v září zabránit peticí s více než 13 000 podpisy přijetí tzv. zákona o dětských skupinách. Nyní se netrpělivě čeká na nový návrh znění zákona, který rozhodne nejen o další existenci lesních školek v Čechách.

Svým vystoupením se rozhodli naše cíle podpořit umělci napříč spektrem české kulturní scény, z nichž mnozí jsou se školkou a školou ZeMě spřízněni i jako rodiče či průvodci dětí:

Jaroslav Dušek, Divadlo Sklep, Monika Načeva, Jiří Suchý, Dagmar Andrtová – Voňková, Petr Nikl, Lenka Vychodilová a David Noll, Jan Kořínek a Hot Sisters, IammeCandlewick a Cermarque, sestry Kotkovy, Ondřej Smeykal, Ora pro nobis, Petr Korbelář a Jan Kotulán

Na návštěvníky dále čekají odborné besedy, výtvarné a hudebně taneční dílny, dětský koutek a jarmark. Zajištěno bude kvalitní občerstvení.

Zakladatelé spolku ZeMě se snaží prošlapávat novou cestu k smysluplné výchově dětí v přímém kontaktu s přírodou a jsou živým příkladem toho, že změna je možná, když ji sami započneme. V roce 2009 si založili, hlavně pro své děti, jednu z prvních lesních školek v Čechách, v roce 2012 jednu z prvních tuzemských komunitních škol. Dnes ZeMě poskytuje zázemí víc než 60 dětem od 3 do 10 let a jejich rodinám.

V současnosti funguje na našem území kolem 150 lesních školek, které rostou jako houby po dešti a stávají se zároveň podhoubím pro vznik tzv. komunitních škol. Proč jsou lesní školky stále oblíbenější a mnozí rodiče je nejen volí jako nejlepší alternativu předškolního vzdělávání pro své děti, ale často je i sami zakládají? Na základě čeho se někteří rozhodují pokračovat komunitní školou? Budou mít v Čechách rodiče nadále právo svobodně zvolit formu vzdělávání pro své děti?

Chceme podnítit na tato témata veřejnou diskusi a formou besed s odborníky přiblížit zájemcům filosofii i praxi lesních mateřských škol a stále častěji vznikajících komunitních škol a domácího vzdělávání.

Mgr. Jana Knotková, psycholog, průvodkyně dětí lesní školy Země, koordinátorka průvodců: „Nikdy by mne nenapadlo, že půjdeme s mými dětmi touto novou neprošlapanou cestou. Zpočátku jsem bojovala s různými strachy, ale s tím, jak se děti otvíraly a rozvíjely úplně nad má očekávání, roztávaly mnohé ledy v mém myšlení a cítění. Dnes už si vzdělávání svých dětí nedokážu představit jinak.”

Jan Krajhanzl, psycholog: „V přírodě nejsou podněty, které si říkají agresivně o pozornost. V lese šumí vítr v korunách, zurčí potůček, naše pozornost klouže. Lidé se pak lépe soustředí, zlepšují se jim paměťové funkce, příroda nám čistí hlavu.“

Tomáš Klus, hudebník, otec malé Josefínky: „Člověk je součástí přírody, ale my odrostlejší jsme na to zapomněli a proto je fajn našim dětem připomínat odkud a co jsme.“

PhDr. Ondřej Hausenblas, pedagog na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy: „O tom, jakou cestu vzdělávání a vychovávání vybrat pro své dítě, vědí nejvíc rodiče.“

Simona Babčáková, herečka, hvězda seriálu Comeback: „Přeji našim dětem šťastné dětství a přeji všem rodičům možnost volby.“

Ashley Jones, filmový producent, USA: „Nechme děti zase lézt na stromy. Pocítí přitom sebedůvěru a touhu vyšplhat výše a výše, až se jednoho dne dostanou až do koruny. Když se naučí vylézt na strom, naučí se cokoliv… Když jim budeme pořád vnucovat, že se mohou zranit, tak se nikdy nikam nedostanou.“

Vavřinec Hradílek, držitel stříbrné olympijské medaile: „Na lesních školkách se mi líbí především to, že dávají dětem volnost pohybu a možnost trávit čas na čerstvém vzduchu a v přírodě.“

Britská organizace National Trust sestavila žebříček padesáti věcí, které by neměly chybět mezi zážitky z dětství každého z nás. Jsou mezi nimi třeba udělat si bunkr, tábořit ve volné přírodě, skákat přes vlny, chytit rybu do sítě, postavit přehradu, najít žabí vajíčka, stopovat divokou zvěř, jít nočním lesem, postavit vor nebo sjet řeku na kánoi.

Za poslední čtvrt století se o devět hodin týdně, tedy o polovinu, snížila doba, kterou mají děti na volnou hru, přičemž venku si dnes hraje jen každé čtvrté dítě. Ve stejném časovém rámci dochází k rapidnímu nárůstu poruch chování a soustředění, obezity, mentálních problémů či stresu.

Výzkumy potvrdily, že děti pohybující se ve členitějších prostředích, mají mnohem lépe vyvinutou motoriku a schopnost logického úsudku i rychlého rozhodování.

Studie vedená profesory z univerzity ve skotském Edinburghu u skupiny dětí ve věku mezi 7 až 11 lety ukázala, že když jejich výuka probíhala venku, skórovali žáci posléze v kognitivních testech dvakrát lépe, než když se učili v zavřené učebně. V jiné skupině se zase zaměřili na děti s problémovým chováním. Zatímco v běžných třídách patřilo k jejich bonmotu práskat dveřmi, házet židlemi a pořvávat na učitele, když se jejich výuka přesunula pod širé nebe, došlo k velkému posunu – zklidnily se a dokázaly učitele zaujatě poslouchat.

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.