Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
01/19/2018

Pochod Praha – Prčice…aneb pochod s tradicí

Bolesti pat, puchýře na chodidlech, vyčerpání a u každého minimálně bolest nohou – to všechno jsou ochotni lidé podstoupit za plastovou botičku s tradicí! Již 50. let se turisté z celé ČR vydávají na nejznámější pochod v Čechách o kterém byla složena i písnička od Ivana Mládka. Celkem 21 tras bylo přichystáno pro turisty, cyklisty, děti i vozíčkáře. Ta nejdelší měla 70 km a vedla, přesně jak název napovídá, z Prahy do Prčic. Většina účastníků však volila trasy okolo 30-50 km, kde bylo na výběr vystartovat z Čerčan, Benešova, Tábora, Střezimíře, Mladých Vožic, Sedlčan, Týnce nebo např. z Olbramovic. Nejen, že letošní ročník slavil výročí půl století existence, ale pochodu přálo i počasí.

Vstupné činilo 40 Kč (senioři a osoby menší 150 cm měli slevu) za něhož jste obdrželi mapu tras. Každý ze začátku vyráží s velkým elánem a energií a především pánové se těší na první stánek s točeným pivem. První kilometry v nohách nejsou znát a tak nikdo nešetří ani humorem. První stánek berou pivaři útokem, jídlo se u prvních stánků zatím nechytá – přece jen jsou “pochodníci” vybaveni svačinami a nebo ještě čerpají energii z brzké snídaně. Nikdo si trasu nezkracuje, pochod má proti ulejvákům zbraň v podobě tajného punktu u kterého nikdo neví, kde bude. Po 10 km procházky lesem, loukou i silnicí většině účastníkům vyhládne a u stánků začíná být těsno, každý vyhlíží první punkt a doufá, že už je alespoň za půlkou. Když narazíte na punkt, je zbytečné ptát se kolik kilometrů ještě zbývá, protože né vždy dostanete pravdivou odpověď. Pokud si volíte trasu nad 30 km, doufáte, že už se brzy blíží konec. Marně vyhlížíte ceduli Sedlec – Prčice či známý kostel na náměstí, který je vidět již z dálky. I když už máte pocit, že neujdete ani krok, že vám nohy vypověděly službu, stále vás drží v pochodu fakt, že dostanete v cíli další botičku do sbírky. Jaká barva botičky bude je každoroční překvapení a dozvíte se ji až v cíli, nezbývá vám nic jiného než pouze spekulovat. Cestou můžete sledovat, kolik lidí pochod již v minulých letech šlo či kolikrát, jelikož většina turistů je ozdobena plastovými botičkami všemožných barev z předchozích ročníků nebo jsou vyzdobeny alespoň jejich kloubouky a batohy. Ani čtyřnohý mazlíčci se nenechají zahanbit a pochod absolvují s páníčkama. I ti mají kolikrát na obojku slušnou sbírku botiček. Můžete pochod vzdát? Teoreticky ano, prakticky je to de facto nemožné. Po trase žádné nádraží široko daleko není, autobus jezdí ve vesnicích jednou za několik hodin a dojít na nejbližší nádraží je mnohdy horší než pochod dojít. A tak stále jdete a najednou je před vámi ta dlouho očekávaná cedule Sedlec – Prčice a na obzoru vidíte kostel na náměstí. Už jen dojít ke stánku s nápisem CÍL a vyzvednout si tak zaslouženou botičku – letos zlaté barvy a Horalku, která je taktéž každoročně. Letošní ročník si lidé spříjemňovali i hokejem na svých telefonech či tabletech. Právě kolem 16 hodiny, kdy většina lidí z kratších tras (okolo 30 km) odcházela hrál český tým proti americkému o 3. místo v mistrovství světa.

V cíli si mohli účastníci zakoupit knihu k 50. výročí pochodu, čekalo na ně občerstvení, cukrovinky i například turistické známky. Velkou poklonu si zaslouží pořadatelé, kteří letošní ročník zvládli stejně skvěle. Pokud se i vy chcete zúčastnit příštího pochodu, sledujete po novém roce webové stránky http://www.praha-prcice.cz/ kde bude v tu dobu zveřejněn datum přístího pochodu.

Facebook komentáře