Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
11/24/2017
DomůUdálostiPolitikaKauza „úplatků“ Evě Sykové za léčbu kmenovými buňkami: eticky správné chování, zneužívání zoufalé situace pacientů, nebo nedorozumění?

Kauza „úplatků“ Evě Sykové za léčbu kmenovými buňkami: eticky správné chování, zneužívání zoufalé situace pacientů, nebo nedorozumění?

Kauza „úplatků“ Evě Sykové za léčbu kmenovými buňkami: eticky správné chování, zneužívání zoufalé situace pacientů, nebo nedorozumění?

Profesorka Eva Syková má pravdu, když tvrdí, že v případě, že neexistuje účinnější léčba, lékař má právo podat nový lék, pokud je to dostatečně vědecky zdůvodněno. V jejím případě se jednalo o pacienty s ALS (amyotrofickou laterální sklerózou) a terapie kmenovými buňkami, kterou pacienti požadovali, je celosvětově nadějná léčba.

Až potud by tedy bylo vše v pořádku a nikdo – kromě úředních a formalistních škarohlídů – by nemohl nic namítat. Jenže ona léčba nebyla zadarmo, a cena za přijetí k poskytnutí terapie nebyla malá: 150 000 korun. Byla to ale cena? Eva Syková v  roli lékařky a předsedkyně spolku Buněčná terapie, který tuto léčbu podporoval, mluví o hledání sponzorských darů, které tekly do její firmy Bionova, která potřebné kmenové buňky v superčistém prostředí vyrábí. Celý výrobní proces také nebyl financovaný čistě ze soukromých zdrojů, ale z rozhodující části z prostředků plynoucích z Evropských fondů.

Tedy, jestliže se jednalo o výzkum a vývoj financovaný z veřejných zdrojů, logicky by neměli být jedni pacienti, kteří si vysokou cenu (neboli sponzorský dar) mohou dovolit, nad těmi, co si ji dovolit nemohou. Byli, nebo nebyli zvýhodněni jedni a druzí znevýhodněni? Takovou analýzu jistě nikdo neudělal a asi ani neudělá prostě proto, že s pacienty, kteří by si na vlastní léčbu nemohli takový sponozorský dar (sami sobě, tudíž se fakticky skutečně jednalo o cenu) poskytnout, by se nikdo nejspíš ani nebavil.

A zde jsme u jádra problému. Není to ale problém profesorky Sykové. Je to poblém celé společnosti: Můžeme připustit, aby experimentální léčba, která ještě nebyla zařazena buď pro svou nedokončenou testovací etapu (a ty bývají skoro „nelidsky“ dlouhé) nebo nákladnost do účtovacích kolonek zdravotních pojišťoven, navíc financovaná z veřejných peněz, mohla být na trhu kupována podobně jako jiné zboží? Vinit profesorku Sykovou za to, že do léčby kmenovými buňkami přijala pacienty, kteří  sponzorský dar zaplatili, nelze. Nic jiného ji totiž ani nezbývalo, chtěla-li, aby se v jejich případě léčba skutečně uskutečnila. Vinit lze ale stát, že podobnou situaci nepromyslel a nepřipravil se na ni.

Stát nám léta říká, že na různé věci nejsou peníze. Pak se dozvídáme, kolik peněz různí vychytralci ze státu vydojili a o jaké sumy své spoluobčany prostřednictvím nejrůznějších čachrů připravili. A stát pak většinou zdůvodňuje, proč s tím nic nelze dělat. V případě, že se jedná o lidské zdraví, však argument „nejsou peníze“ nelze připustit: Peníze jsou a stát musí do práva zakodifikovat, za jakých okolností a kam stát v případě takto život zachraňujících nebo zkvalitňujích operací a terapií může – a musí – sáhnout. Zde jakékoliv odvolávky na „posvátnost soukromého vlastnictví“ nesmí platit. Posvátná je jenom jedna věc: život člověka.

Luděk Toman

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.