Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
01/16/2018

Rozhovor se sportovkyní Martinou Votroubkovou

Minulý rok byl pro ni novým začátkem. Řeč je o začínající bikince Martině Votroubkové. Začala cvičit doma, posléze začala chodit do fitness centra Factory Pro, kde poznala trenéra Ladislava Kurčíka, začala se více zajímat o stravu. Zrodil se nápad soutěžit v Bikini fitness. Její novou trenérkou se stala Lída Čížová, objela několik soutěží, převážně na Moravě a teď, v roce 2015, čekají Martinu další soutěže.

Co tě k bikini fitness vedlo?

Nikdy jsem ke sportu blízko neměla, dokonce jsem nesnášela tělocvik ve škole. Vyrůstala jsem v rodině, kde nikdo nikdy nesportoval (bohužel to u nás podle toho také vypadá – obezita, diabetes, vysoký krevní tlak aj.). Dodnes třeba neumím stát na lyžích, na bruslích a podobně. Ani jídlo u nás doma nikdo neřešil. Párky, uzeniny a pečivo – to byla klasika, ať už k snídani, obědu či večeři. Prostě si s tím nikdo z nás hlavu nelámal. Samozřejmostí pro mě bývaly týdně zhruba dvě tabulky čokolády Milka, to jsem si nemohla odpustit. Na postavě to samozřejmě znát bylo, začala jsem si všímat, že spousta slečen z okolí má lepší figuru. Vzpomínám si, že jsem se tenkrát domluvila se spolužačkou, že si upečeme Míša řezy. Udělaly jsme velký plech, pustily si televizi a každá jsme půlku plechu na posezení snědly. Tou dobou se v rodině začaly objevovat další nemoci, spojené se špatným životním stylem a mě tak nějak došlo, že když budu takto dál pokračovat, dopadnu špatně. Začala jsem zlehka (samozřejmě jsem předtím na nějakou aktivitu nebyla vůbec zvyklá) a zkoušela jsem ze začátku jen známé „30ti denní výzvy” a jednoduché cvičební rozpisy okolo 10 minut. Postupně jsem přešla na videa od Jillian Michaels, pořídila si první činky, a i když jsem tomu nevěřila, že bych mohla vydržet denně cvičit, třicet dní vždycky uteklo a já postupně přecházela na další a další programy. Hrozně se mi to zalíbilo, ten pocit, že jste si dali do těla a udělali něco pro sebe. Za čas jsem na sobě začala pozorovat drobné změny a to, co mně předtím bavilo, se stalo závislostí. Denně jsem prohlížela sportovně zaměřené stránky, motivační fotky a tréninková videa a postupně mi cvičení doma přestalo stačit. Pořídila jsem si tedy permanentku do fitcentra. Když už jsem si tu denní dřinu v posilovně tak zamilovala, napadlo mě, proč nevyzkoušet i nějaké závody. Pro mě je to taková motivace a uznání za to, co dělám. Na soutěži nikdy nevíte, jestli tam nebude někdo, kdo je lépe připravený než vy. A to je to co mně stále posouvá dopředu a nutí překonávat samu sebe.

Tvoje disciplína je běh na dlouhou trať. Musí být na tuto činnost člověk hodně trpělivý?

Určitě ano. Já ze začátku také nevěřila, že zvládnu cvičit denně třeba týden v kuse. Jenže když se to pak povedlo, řekla jsem si, že to zvládnu i déle. Někde jsem slyšela, že trvá asi 21 dní, než si člověk osvojí nějaký návyk. Podle mně je to pravda. Většina lidí co začne cvičit to tak dlouho nevydrží a vzdá to. A to je právě ten kámen úrazu. Chce to mít silnou vůli a jít si za svým.

Máš za sebou několik soutěží. V Krnově, kde byla tvá premiéra si skončila 4 a to s troškou smůly. Stačil bod, aby to bylo na bronz. Poté si soutěžila v Brně, ale nedostala si se do finálové šestky. Víš na kterém místě si celkově skončila?

V Krnově to pro mě byla generální zkouška. Vůbec jsem nevěděla, co od toho všeho mám očekávat. Díky organizátorům tam bylo hodně zmatku a ve chvíli, kdy za mnou přišel pořadatel s tím, že mám stát už připravená u podia, jsem ještě byla nahá v koupelně s natáčkami ve vlasech a z poloviny natřená barvou. I díky tomu jsem na pódiu byla dost nervózní a působila jsem dost křečovitě. Čtvrté místo jsem obrečela, o to více mě mrzelo, že mi bronz utekl o jediný bod. Vím, že jsem mohl dopadnout i hůř a měla bych být za čtvrté místo ráda, ale myslím, že každý touží po tom, být a ukázat to nejlepší. Podobná situace byla na závodech Smartlabscup v Brně, kde tři z nás měly stejný počet bodů. Rozhodl by opět jediný hlas a nejspíše bych byla ve finálové šestce.

Jaký mají názor na tvůj koníček rodiče?

Ze začátku jsem se bála, že mně doma nepochopí. Když jsem tenkrát začínala s cvičením doma, cítila jsem se vždycky hrozně trapně, když mi třeba rodiče přišli do pokoje zrovna v zápalu cvičení. Bylo to něco nového, u nás v rodině opravdu nezvyklého. Nikdo tenkrát nechápal, proč to dělám. Postupně si ale zvykli a nejdříve mě v tom začala podporovat mamka. Jak moc finančně je to náročný koníček?

Nebudu lhát, zrovna levně to nevyjde. Když nepočítám vstupy do fitness centra, tak jsou to dále výdaje za různé doplňky, suplementy, sportovní oblečení, trenér/ka a hlavně jídlo. Vše to vyjde na hodně peněz. A v přípravě na soutěž se k tomu přidávají další výdaje, za soutěžní bikiny, boty, barvu atd. Vždycky říkám, někdo investuje do toho, aby měl krásnou zahradu, a denně na ní pracuje. Je to také koníček jako každý jiný a když se tomu chcete naplno věnovat, bohužel to něco bude stát. Je něco, co ti chybí, ale kvůli tomuto ses toho musela vzdát? (například diskotéky, alkohol, sladkosti…)

Upřímně už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem byla na diskotéce nebo pila alkohol. Tohle mi zrovna ani nechybí. Své „párty období” už mám tak nějak za sebou a momentálně věnuji vše posilování a přípravě na soutěže. Sladkosti, to je jiná. Po soutěži jsem schopná do sebe nacpat ohromné množství sladkého i přes to, že mi to po chvíli už ani nechutná. Je to vtipné, že se vždycky na všechny ty čokoládky tak těším a pak stejně zjistím, že není zas tak o co stát (smích).

Jak bude vypadat tvůj rok 2015?

Tak to ještě nejsem úplně schopná říci. Na jaře plánuji zkusit už pohárovky, přes zimu a Vánoce jsem si dala trošku oddych, potřebovala jsem nabrat nové síly a plně se věnovat škole a práci. Rozhodně to neznamená, že bych přestala cvičit, to nikdy. Jen jsem trochu zvolnila. Ale rok 2015 nechávám zatím otevřený.

Tvůj největší cíl v této disciplíně?

Největší cíl? Nemám konkrétně žádný. Chci se stále posouvat výš a výš a překonávat samu sebe. Teď jsem v kategorii Bikini Fitness. Kdo ví, kam se dopracuji za několik let.

Jste s holkami (soupeřkami) kamarádky či rivalky?

Vím, že když jsem se poprvé setkala s jednou soupeřkou, nechtěla jsem se s ní ani bavit. Teď se tomu směju, už jsem zjistila, že mnohem důležitější je, že stojíme při sobě a pomáháme si. Se „soupeřkami” jsme teď jako jeden tým a všechny holky mi tam hrozně přirostly k srdci. Neděláme si žádné naschvály ani na sebe nejsme zlé, spíše naopak. Já taková zpočátku ale chtěla být, ani nevím proč. Teď už ale vím, že to byla hloupost.

Co bys poradila lidem, kteří chtějí v této disciplíně začít?

Určitě je důležité mít silnou vůli, trpělivost a výdrž. Nic nebude hned a je potřeba s tím počítat. Ale o tom to všechno je. Myslím, že by mně to určitě nebavilo, kdybych se přes noc po jednom tréninku probudila s takovou postavou, co jsem kdy chtěla. Ten proces je to, co mně na tom tolik baví. Vidět ty drobné změny postupně. Je to běh na dlouhou trať, ale stačí si uvědomit, že děláte vše proto, abyste byli tou nejlepší verzí svého já.

Kolik stojí takové nablýskané bikiny, jako máte vždy na podiu?

Tak to je hodně individuální. Záleží, od koho si je necháte ušít. Bikiny se dají neozdobené sehnat už od 600Kč. Všechny chceme ale na podiu zazářit (přece jenom toho na sobě nemáme tolik, co by ještě mohlo být ozdobené) a tak čím více blýskavých kamínků a detailů, tím lépe. Některé dámy dokonce na bikiny lepí kamínky Swarowski, ale za ty už si opravdu připlatíte. Už zdobené se pohybují běžně okolo 1500-3000Kč ale opravdu záleží na drobných detailech a cena se od toho odvíjí. O této slečně, která stíhá vyšší zdravotnickou školu (obor nutriční terapeut), brigádu v obchodě s oblečením a ještě takto náročný koníček, ještě určitě uslyšíte. Martina se nevzdává a plně si jde za svým snem! Držíme palce, aby pohárovky dopadly co nejlépe!

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.