Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
08/18/2017

Lidé a řeka patří k sobě po staletí

Při pohledu na hladinu Vltavy v Praze přeplněnou všelijakými plavidly připomínám si osudy a zasunuté příběhy lidí, na které se neprávem zapomíná. Na Vltavě lze spatřit také i modernější plavidla fungující jako lodice převoznické.

Nejstarší dochovaná zpráva o přívoze v Bubnech pochází z roku 1454, ale tato osada ještě dlouho nepatřila k Praze.  V hlavním městě existovala celá řada přívozů, ale já připomenu jen jakýsi minipřívoz spojující Smíchov se špičkou Císařské louky.

Už jako malý kluk jsem po válce před Vyšehradským tunelem sestupoval po schodech k řece, odkud mě převozník dopravil na Císařskou louku, která tehdy ještě bývala obležena vodomilnými Pražany. Někdy jsem si dodal odvahy, abych nakoukl do budky převozníka minipřívozu, když ten zrovna absentoval. Budka byla totiž vylepena lepými děvami. Až později jsem poznal jeho jméno Karel Vostrovský, ale všichni ho oslovovali jako Ciráta. Ten snad po celý život nikdy z hlavy nesundal svoji námořnickou čepici. řeka

Býval totiž lodním strojníkem a plavil se po několika mořích a já se o mnoho let později dozvěděl, jak si namluvil svoji ženu Marii. Ta ve věku 17 let se vůbec poprvé objevila na tancovačce v hospodě na Zlíchově a pořád jí nedopřával klidu jeden kluk, kterého v hospodě všichni oslovovali jako Ciráta.

Po tancovačce doprovodil děvče přes Železniční most do Podskalí. Asi po týdnu však Marie spatřila Ciráta u nich doma, jak ho její maminka ho hostila koláči a neuběhlo příliš času a ve 30. letech byla svatba…

žena MarieManželé Cirátovi, vlastně Vostrovští, byli u toho, když Císařskou louku zaplavily tisíce lidí, aby pohlíželi na Vyšehrad, kde se hrála slavná opera a Ema Destinová zpívala Libuši. Přišla však německá okupace a Cirát se dostal do vězení.

Podařilo se mu ale utéci a ukrýval se v jednom lodním vraku v Modřanech. Samozřejmě, že jeho žena Marie musela každý týden k výslechu do Pečkárny, ale vždy tvrdila, že o Cirátovi nic neví. Pravdou ale bylo, že mu do rozbité lodi nosila jídlo…

Cirátův život vyprchal tehdy, když se vypravil s kolečkem a lopatou pro písek k pravidelné úpravě cesty na Císařské louce. I když jeho tělo bylo objeveno po čtrnácti dnech pod vodou v zátoce, nejednalo se o utonutí, ale lékař konstatoval selhání srdce.

Bývaly časy, kdy se Vltava počtem přívozů mohla chlubit. Převoznictví bylo u Vostrovských jaksi v rodě, což potvrdila také jejich dcera Věra Kadlecová, která rovněž převážela, ale na Berounce pod skálou Kazín, na níž měla zase sídlit kněžna Kazi. Jako kluk jsem i zde nocoval, ale pod stanem.

Tvrdí se, že stará láska nerezaví. Určitě si dnes ale lidé od počítačů a mobilů neumí představit, že třeba v čase 2. světové války obě lávky pro pěší na Železničním mostě zakázali okupanti používat, a tak u vtoku Botiče do Vltavy pod mostem byly zřízeny přívozy po obou stranách, které vzaly za své po květnové revoluci v roce 1945. Málo platné, fotografie v sobě skrývá často velkou dokumentární výpověď.

Text a foto: František Dostál

 

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.