Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
10/22/2017

Jiří Zonyga promluvil – „Ke všem rolím se chovám stejně“

Řekli byste, že je pro Jiřího Zonygu v RockOpeře nejdůležitější jeho ztvárnění Fausta (http://rockopera.cz/faust)? Samotný zpěvák na to má poněkud jiný pohled. Pro Fantóma RockOpery se rozhovořil především o nahrávání dvojalba ke zmíněnému představení.

Minulý rok vyšlo zatím poslední album RockOpery Praha „Faust“ .Jak vzpomínáš na jeho nahrávání?

Dobře, protože se to všechno dělalo s Richardem Scheuflerem Jr., a to je skvělý hudebník, hudební režisér, zkrátka megatalent. S ním se velmi dobře pracuje. Nahrávání bylo trochu zdlouhavé, ale myslím si, že výsledek stojí za to.

Jak se ti spolupracuje s Milanem Steigerwaldem jako s producentem?

V RockOpeře nemám s nikým problém. Všichni si tu snaží nějak vzájemně vycházet vstříc. Plánuje se nahrávání, a aby všechno, co se kolem RockOpery děje, neovlivnilo další věci. Je to tam na pohodu.

V roce 2008 jsi vydal svoje první album „Kus cesty zbývá“. V čem je pro tebe jiná práce na vlastní desce a na albu RockOpery Praha?

To první album nebylo jediné. Další desku jsem vydal, myslím, přede dvěma lety, ale tím, že ji neprodávám v kamenných obchodech, ale dá se koupit jen na mých koncertech, není o ní tolik vědět. Debutové album bylo projektem velké vydavatelské firmy, z jejíž strany byl tlak na zvuk a písně. Desku jsme museli ve studiu Michala Dvořáka (Lucie, Vivaldianno) s Jirkou Janouchem (muzikant, skladatel a hudební dramaturg – pozn. autora) podřídit produkci vydavatele, což se ani jednomu z nás nelíbilo. Ani muzikantům, kteří ji nahrávali. Byla to spíše taková povinná práce. Muselo z nás vylézt, co firma požadovala. Moje deska byla původně podstatně tvrdší, ale pod tlakem již jmenované společnosti se musela udělat tak, aby byla stravitelná pro rádia v České republice a podobně. Když jsem pak dělal na druhém albu, ohlídal jsem si, aby znělo, jak chci. RockOpera Praha je záruka kvalitní rockové hudby. V RockOpeře je album díky Richardovi předurčeno k dobrému zvuku a k tomu, že bude našlapané.

Máš raději studiovou práci nebo živé vystupování?

Mám raději živé vystupování, ale nebráním se studiové práci. Živé vystupování je živé vystupování. Stoupneš si tam, když něco pokazíš, nejde to vzít zpátky, a to je právě ten dobrý adrenalin. Kolikrát musí člověk vystoupit nachlazený, nebo se dějí různé technické komplikace. Musí to vždycky zvládnout tak, aby to bylo co nejméně poznat.

Čím je pro tebe atmosféra při vystoupeních RockOpery Praha specifická?

Je to velice zvláštní prostor. Diváci, kteří sedí v první řadě, nám vlastně sedí na jevišti. Člověk s nimi může i různě spolupracovat, házet na ně různá slova a tak dále. Myslím tím někomu něco věnovat, což je velice zajímavé. Skvělá kapela za zády a vychytaný zvuk Ondry Martínka to všechno umocňují. Když tam člověk přijde, ví, že to bude to pravé. Samozřejmě obecenstvo, které do RockOpery chodí, je také naprosto skvělé. Skanduje se jako na běžném koncertu. Tvrdím, že RockOpera je rockový cirkus s divadelními prvky. Je to tam skvělé.

Narazím teď asi na tvou nejslavnější roli v RockOpeře, a tou je Faust.

Netvrdil bych, že Faust je „nejslavnější“ role. Na začátku představení mám za sebou asi pět písní. Z jeviště se nehnu. Pak se to prostřídává. Mám tam samozřejmě nejvíc zpívání z rockových oper, ve kterých účinkuji. Je to asi největší dřina. Díky kostýmu v podobě hrozně těžkého pláště asi i nejupocenější, ale v zásadě se těším na každé dílo. Nemám to tak, že by Faust byl top. Mám například rád i Annu Kareninu (http://rockopera.cz/karenina). Ke všem rolím se chovám stejně…

Facebook komentáře

Šéfredaktor webu Pražského Zpravodaje