Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
08/19/2017

Čínský drak sází na trh: Jak vypadá hybrid kapitalismu a socialismu a proč Čínu neovládli tržní paraziti?

Poněkud poodhalit, co vlastně znamená socialismus s čínskými rysy, měli posluchači možnost na čtvrtečním semináři SPASu (Společenství práce a solidarity), který se konal v Domě odborových svazů, kde hlavním hostem byl  rada čínského velvyslanectví pan Chen Jian Juna, sympatický v podstatě mladík, který patří k národnosti Chan. Potěší, že pan rada mluví i velmi hezkou češtinou, což ukazuje na úctu k našemu národu.

Jelikož s trhem to dnešní Číňané myslí vážně, podnikat se může prakticky ve všech oborech, prakticky na všechno je možné vydat licenci, podnikat smějí i členové komunistické strany, vzniká přirozeně otázka, jaký jednou bude rozdíl mezi tržním socialismem čínského typu a skutečným kapitalismem. Kde a zda vůbec se ona privatizační linie, kterou čínské vedení kráčí dost dlouho, zastaví a může zastavit.

Recept, který si Číňané předepsali, snad lze shrnout do těchto několika bodů, které je také možné chápat jako návod, jak sice  v zemi rozvíjet tržní vztahy, a přesto nesklouznout do parazitního systému, kdy bohatství země se zmocní malá hrsta, která si zotročí většinu.

                                     Recept na rychlý rozvoj

Za prvé Číňané vstupovali do vztahů se zahraničním kapitálem na bázi vytváření společných firem, kde čínský stát držel 51 procent akcií, a vstupovali tam tehdy a jen tehdy, pokud zahraniční podnikatelé a firmy a závodů přinesli nějaké konkrétní  technologie, know-how apod.

Za další čínský stát stále prakticky monopolně drží v rukou čínský bankovní systém, pomocí něhož může regulovat i vynucovat kroky, které považuje za žádoucí. V Číně neexistuje diktatura bank a lichvářů, jako v Česku. V Číně stále existuje centrum, které plánuje pětiletky, tudíž hlavní národohospodářské a s nimi související společenské cíle jsou vynucovány nikoliv na základě soukromozištných cílů, nýbrž na základě  celospolečenské potřeby.

Peníze banky posílají tam, kam jim určí strana, tudíž není žádný problém a ani výjimkou, jestliže gigantické rozvojové projekty, jako třeba proslulý rychlovlak, za sebou zanechají ohromné zadlužení dotyčných subjektů, ať státních či soukromých, u bankovních institucí – a nic se neděje: zaměstnanci mají práci, manažeři své nadprůměrné platy, strana plní plán a celá Čína patří k nejrychleji rostoucím zemím světa.

Čína také už dávno není žádným vojenským táborem, kde platí nejpřísnějí zákony a omezení. Na otázku, zda se Číňané mohou volně pohybovat ve státě, pan Chen Jian Jun odpovídá, že smějí. V některých lokalitách, které patří k nejbohatším, jako třeba v Pekingu, je třeba být ale přihlášen, aby člověk měl nárok na bezplatnou školní docházku svých dětí a některé další výhody. Na bezplatnou školní docházku mají děti nárok devět let, potom už je vzdělání zpoplatněno. Smějí Číňané cestovat do zahraničí sami, nebo jen jako součásti organizovaných turistických skupin? Individuální turistika prý není žádný problém.

Současná Čína se vyznačuje stále se prohlubujícími rozdíly mezi bohatými a chudými, bezdomovcům se prý snaží pomáhat a pokud jde o nezaměstnanost, podle pana rady určitá míra nezaměstnanosti není problém. A jak to mají Číňané s dovolenou? Tak tohle by se nám Čechům asi moc nelíbilo, vyjma nevyléčitelných workoholiků: Když začnou pracovat, mají nárok na pět dnů dovolené v roce, po deseti letech práce je to 10 dnů a po dvaceti odpracovaných letech 15 dnů. Pracovní doba je osmihodinová, od 8 do 17 hodin, hodina je určena na oběd , případně na menší spánek.

Ženy prý v Číně mají vysokou společenskou vážnost, domácnosti většinou řídí ony, což je stejné jako u nás. Politika jednoho dítěte prý v Číně fungovala 30 let a podle slov pana rady nebyla určena kompletně pro všechny národnostní skupiny (pro jeho národnost Chan prý určena byla), dnes je proto mezi mladými Číňany o 30 milionů chlapců více než dívek.

Luděk Toman

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.