Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
09/19/2017

Rozhovor s mágem českého graffiti Janem Kalábem

Jan Kaláb zkrášlující šedivé betonové zdi svými obrovskými, nápaditými barevnými graffiti pod přezdívkami “Splash”, “Cakes” či “Point”, patří mezi nejznámnější graffiti umělce nejenom u nás, ale i v celé Evropě. V roce 2006 absolvoval akademii výtvarných umění v Praze.

Několik let patříš mezi absolutní evropskou špičku v graffiti a streetartu. Mohl bys mi říct, co tě tenkrát v 90. letech ke graffiti přivedlo, v jakém roce jsi udělal svůj první piece (výtvarné dílo na zdi) a kolik jsi jich do dneška zhruba vytvořil?

Svůj první piece jsem udělal na podzim roku 1993 na Kampě. V té době toho v Praze moc nebylo, bylo to něco nového. Když jsi teenager, tak se jedná o něco, co je barevné, člověk vlastně pořádně neví, co to je a působí to na tebe hrozně svobodně a nespoutaně. Přesně tohle mě tehdy chytlo, začal jsem se zajímat o co jde a postupně jsem do toho pronikal. Tehdy o tom ještě nebyly žádné časopisy, žádný internet… Graffiti byla nová věc. Česká graffiti scéna tehdy byla v plenkách. Postupem času jsem se do toho dostal, skamarádil jsem se s klukama, co se tím také zabývali a stali jsme se součástí scény jako druhá generace. Kolik pieců jsem celkem vytvořil, to přesně nedokáži říct. Myslím, že to bylo něco mezi 500 a 1000.

dnessplash.jpg

 

V jakých zemích jsi svá díla tvořil?

Od Evropy přes jižní a severní Ameriku až po Asii. V rámci Expa jsme byli v Číně, dále jsem tvořil na Filipínách, v Indonésii, v Brazílii…  Pokaždé, když někam jedu, tak se tam snažím namalovat aspoň jeden piece.

dnesModena6_final.jpg

dnescakes.jpg

 

Mimo graffiti jsem zaregistroval, že jsi také vyléval praskliny v asfaltu barvou.. Tuším, že to bylo v Praze na Žižkově.. Byl to tvůj nápad, nebo jsi se inspiroval někým jiným?

Jednalo se o můj nápad. Tento streetartový projekt jsem dělal v letech 2005 – 2006. Chtěl jsem vytvořit nějaké streetartové dílo na zemi, abych nemusel tvořit na stěně. Trošku mě inspiroval streetartový umělec Zeus z Francie, který obtahoval stíny vržené na chodník. Praha je specifická tím, že jsou téměř všude asfaltové záplaty, tak jsem se rozhodl je vybarvovat. Mělo to docela pozitivní ohlas u veřejnosti.

 

Též jsem si všimnul tvých trojrozměrných instalací a nápisů “Point”. Co tě k tomuto netradičnímu nápadu, jak oživit betonovou šeď, přivedlo?

To jsou spíš takové graffiti bez spraye. Nápis si uděláš v ateliéru, příjdeš na místo a nalepíš ho. Dělal jsem to již dřív – v roce 2006. Předloni jsem to zopakoval v Brazílii a po návratu do Čech jsem si říkal, že by bylo dobré jich udělat pár nových, protože ty staré postupem času zmizely.

 

Byl jsi členem legendární graffiti skupiny DSK, mezi jejíž členy patřil také Neolit, ten se teď pod přezdívkou Vladimír 518 věnuje rapu.., Romeo je tuším režisér.., Bior se věnuje malířství… Stýkáte se někdy?

Né tak moc jako dřív, ale samozřejmě se vidíme rádi. Přece jenom život plyne rychle a každý máme svoje starosti.

 

Čím se v současné době konkrétně zabýváš?

Malováním obrazů a vyráběním trojrozměrných objektů. V podstatě se jedná pořád o to samé, jen se snažím to převézt na nějakou profesionální bázi. Teď připravuji výstavu, kterou budu mít v Červnu v Chemistry gallery, takže jsem každý den v ateliéru a maluji.

dnespoint.jpg

 

Jakým způsobem své obrazy vytváříš?

Maluji je akrylem na plátno a stíny stříkám airbrushem nebo stříkací pistolí. Spreje na plátně v podstatě nepoužívám, protože sprej smrdí a na plátně nevypadá pěkně.

 

Kdybych si chtěl tvoje dílo koupit, tak kolik si mám připravit? Na jaké ceně tvá díla začínají?

Řekněme na padesáti tisících za plátno. Pak jsou samozřejmě levnější věci – když se jedná o sítotisk, tak je to maximálně pár tisíc.

dneskalabatelier.jpg

 

Chystáš do budoucna tvorbu velkých, trojrozměrných objektů?

Teď na té připravované výstavě budu mít totem, který je vysoký asi 3 metry. Jedná se o sloup, který bude z laminátu, takže bude moci zůstat i venku. Všechny objekty, které jsem tvořil dřív byly z materiálu, který nebyl stálý. Tohle bude můj první objekt, který vydrží.

 

Dle mého názoru graffiti v Čechách postupně strašně upadlo. Devadesátá léta přitom označuji za zlatá léta českého graffiti. Čím si ten úpadek vysvětluješ?

Vím o čem mluvíš.. Prostě doba je jiná.. Myslím si, že mladí lidé do toho byli tenkrát víc nadšení. Dneska nikdo nemá tolik trpělivosti u stěny strávit tolik času a zároveň i trend je dělat ty věci jako ošklivější, právě v reakci na to, aby to nebylo moc vyleštěné. Je to jedno s druhým, stále jsou však lidi, kteří dělají promakané věci.

Streetart na domku ve Vítkovicích

 

Teď přejdem na lumpárny…  🙂 Na kolika vlacích jsi celkem vytvořil nápisy, kolikrát tě u toho chytli a jakou jsi tehdy dostal největší pokutu?

Od dvouset už jsem to přestal počítat, takže plus mínus 250.. Párkrát mě u toho chytli, ale nepamatuji si přesně kolikrát. V té době jsem se z toho pokaždé nějak dostal, takže to bylo v řádu pár tisíc.

 

Co vlastně člověka vede k tomu, že vezme spray a jde své dílo naprejovat na vlak? Jedná se o adrenalin nebo spíš o touhu, aby tvé dílo viděli lidé po celé republice?

Graffiti začalo na vlacích v New Yorku a každý to chce napodobit. Pomalovat panel na vlaku je něco jiného než pomalovat zeď. Měl jsem možnost legálně malovat vlak v Rio de Janeiru a bavilo mě to úplně stejně, takže aspoň v mém případě to o adrenalinu není.

 

Proč ti konkrétně nevyšla zakázka pomalování pilířů nuselského mostu?

Od začátku jsem z toho měl divný pocit. Začalo to tak, že mě oslovila firma, která spolupracovala s městem, abych připravil koncept a sestavil team. Těsně před realizací se proti tomu obrátila vlna odporu, paradoxně z umělecké scény. Celou věc iniciovalo město. Politička, která to celé vymyslela a inicialovala, od toho dala ruce pryč a nechala v tom firmu, kterou oni oslovili. Jenže ta firma si to nechtěla rozházet s městem, aktivně se nebránila a v médiích to pak vypadalo, že za všechno můžu já s Pastou, který se měl celého projektu zúčastnit také. Přitom já po pomalování Nuseláku nikdy zvlášť netoužil.

 

Teď taková tvrdší otázka. Jak se osobně stavíš k vandalismu, např., když někdo kamenem rozryje okna u tramvaje nebo posprejuje novou fasádu?

Jsou to většinou mladí kluci, kteří si neuvědomujou hodnotu těch věcí a vidí v tom nějakou svojí vnitřní soutěž.

 

Konkrétně, když jde někdo se sprejem třeba na Karlův most či posprejuje nějakou sochu…

Jedná se o vandalismus, ale je to pořád jen barva.

 

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Jak dlouho chceš graffiti dělat?

Já stále tvořím nějakou svojí věc, která se transformuje. Teď je to spíš volné umění, graffiti jdu čas od času udělat jako svůj koníček. A takhle budu pokračovat dál, jsem profesionální umělec.

 

A tvé nejbližší plány?

Vernisáž výstavy “Děravé plány” 6. 6. 2013 v Chemistry gallery.

 



 

Děkuji za rozhovor                                                                         Vít Hassan

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.