Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
11/19/2017
Lucerna kněžna-Hacurová, mlynář-Orozovič

Líbezná Lucerna v Divadle v Dlouhé

Co byli, jaké sny měli naši předkové a jaké nám vštípili ideje a iluze? Jakou historii nám vyprávěli, jakými legendami a mýty jsme byli odkojeni? Lucerna, kterou napsal jeden z nejvýkonnějších a nejznámějších tvůrců těchto mýtů, Alois Jirásek, je hrána už přes sto let na všech možných českých scénách profesionálních i amatérských, byla mnohokrát i zfilmována a stala se jedním z děl, která formují národní identitu. Všichni ji přece už známe, všichni víme, že je to jen taková líbezná a trochu komická pohádka, kde se zpupná vrchnost snaží „zatnout tipec“ jednomu hrdému Mlynáři, bůhvíproč porazit jeho lípu a odvést mu jeho milou, na kterou líčí i Vodník, blekotaje uslintaně „Haničko – sluníčko“, kde Mlynář s lucernou provází svůdnou Kněžnu lesní mokřinou k zámečku, zatímco kolem v temném lese vytrubují vystrašení šumaři nějakou „kasací“, kde jedna ďábelská „stihačka“ obsedantně pronásleduje unikavého manžílka, až vyděsí i Vodníka – a nakonec všichni klečí pod zpívající lípou, ze které vystoupí čistá panna… Ale známe ji opravdu? A má co říci i dnes, kdy je svět tak jiný, než býval v dobách Jiráskových a „za onoho času“, v němž jevišti se hra odehrává?

Hra byla poprvé uvedena v r. 1905 v Národním divadle v režii Jaroslava Kvapila s Eduardem Vojanem v roli mlynáře, vodníka Michala hrál Jindřich Mošna, Kláskovou Marie Hübnerová. Dosáhla tehdy nevídaných 33 repríz. Nyní se Jiráskova Lucerna, tato nejhranější původní česká hra, objevila na jevišti Divadla V Dlouhé.

Režisérka Hana Burešová, pro niž byla Lucerna v dětství vůbec prvním divadelním zážitkem, k volbě titulu říká: „Lucerna je jako houba, nasákne atmosféru a problémy každé doby, každý si v ní může najít svoje téma. Dá se přečíst a vyložit velmi různě, dá se zahrát tzv. proti něčemu (či pro něco), což zároveň znamená, že se dá i lehce zneužít, ať už jako nástroj propagace třídního boje svého času, nebo třeba národovectví dnes. Jsou tu skloubeny různé žánrové vrstvy, z nichž žádná by neměla chybět, ani dominovat. Je to pohádka i reálný příběh, pracuje s řadou mýtů, ikon, archetypů i klišé a další sama vytváří či spoluvytváří. Je tu posvátný strom, metaforicky skrývající poklad, tedy ztracenou korunu víry či svobody. Symbol lucerny jako světla v temnotách, ale zároveň i znaku poroby. Hanička symbolizující čistotu, naději i přírodní senzibilitu, babička coby vědma či matka rodu, udržovatelka tradic… Závěrečný zázrak pak zosobňuje sen národa i dětskou představu vítězství dobra nad zlem. Divadlo v Dlouhé je hravé, muzikální a má blízko k dětskému snění, které jsem v Lucerně vždy viděla, proto jsem ji měla dlouhodobě v zásobě jako možný titul, ale až teď se mi zdálo, že máme vhodné obsazení, byť s několika hosty.“ „Lucerna má poetické kvality a opravdu krásný jazyk. V různých dějových rovinách používá různé polohy jazykové, je tu lidová mluva, ale i věcnost, poetický jazyk starých proroctví a báchorek i poněkud šroubovaný jazyk vrchnosti. Nechtěli jsme text ochudit o žádnou z rovin, naše úprava se soustředila především na srozumitelnost, protože je tu mnoho slov, která už jsou úplně zapomenuta,“ uvádí spoluautor inscenační úpravy dramaturg Štěpán Otčenášek. Obavy zda nebude inscenace příliš zmodernizovaná či naopak moc archaická se rozplynuly velmi rychle. Byl zachován romantický charakter pohádky, kterou někteří nazývají českým Snem noci svatojánské. Vstup místních šumařů, kterým se stále nedaří zahrát kněžně svou uvítací muziku připomíná noční lesní výstupy řemeslníků v Shakespearově komedii Sen noci svatojánské. Režisérka se mimo úpravy textu ujala i hudební dramaturgie. Text výborně doplňuje hudba Marka Doubravy, který použil motivy z nejslavnějších českých oper například slavný sbor, Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty nebo využil motivů z českých luhů a hájů.

Dobře souzní s představením i scéna Davida Marka a kostýmy Hany Fischerové. Představení vévodí výborné herecké výkony, nelehké role mlynáře se zhostil se ctí hostující Igor Orozovič. Schovanka Hanička Veroniky Lazorčákové naivní a líbezná, kněžna Evy Hacurové je noblesně

Schovanka Hanička Veroniky Lazorčákové naivní a líbezná, kněžna Evy Hacurové je noblesně

přirozená bez zbytečného patosu. Vrchní Miroslava Hanuše je despotický a nadutý, hraje s lehkou nadsázkou. To platí i o Dvořanovi Jana Meduny a Panu Francovi Tomáše Turka. Jan Vondráček exceluje v roli učitelského mládence Zajíčka, který cupitá se svou suplikou. Partu venkovských muzikantů Zimy, Sejtka a Kláska představují Čeněk Koliáš, Martin Veliký a Pavel Tesař. S neodolatelným půvabem hraje stíhačku svého manžela Klásková v podání Magdaleny Zimové. Nesmíme zapomenout na vodníky. Martin Matejka v roli zamilovaného Michala vzdychá, Haničko, sluníčko, aby nakonec předvedl parodii tanečního cvičení se stuhou. Vodníka Ivana představuje hostující Arnošt Goldflam.

Lucerna vrchní- Hanuš, kněžna-Hacurová,dvořan-Meduna,  mlynář-Orozovič

Lucerna vrchní- Hanuš, kněžna-Hacurová,dvořan-Meduna, mlynář-Orozovič

„Dnes Lucernu vlastně už nikdo doopravdy nezná, každý má jen nějaké povědomí a známé jsou hlášky typu, Haničko – sluníčko´ či,tej lípy se nevzdám´ apod., takže nemusí být zřejmé, proč byla dlouhodobě tak úspěšná. Snad to bylo i proto, že vedle mnohovrstevnatosti a ambivalentnosti textu a bohatosti jazyka poskytuje také skvělé herecké příležitosti, kterých si vždy všichni herci považovali a jezdili si je rádi zahrát i na oblast či s amatérskými soubory. Tuto tradici jsme dodrželi a do role vodníka Ivana, kterou vždy hrávali herečtí bardi, jsme obsadili Arnošta Goldflama,“ dodává režisérka Hana Burešová.

Závěrem musíme konstatovat, že představení je po všech stránkách vynikající-vše do sebe zapadá herecké výkony, hudba, scéna, kostýmy.

Připomněl jsem si, že jako dítě mně okouzlil Tylův Strakonický dudák na jevišti tohoto divadla, které se tehdy nazývalo Divadlo Jiřího Wolkra. Je velice záslužné, že mládež bude mít možnost

se seznámit s touto hrou od českého klasika nominovaného 4x na Nobelovu cenu a nyní neprávem zapomínaného.

Věříme, že nestárnoucí dílo autora, jehož jméno nese nejstarší tuzemský divadelní festival-Jiráskův Hronov, bude i pro vás divadelním svátkem.

Jaromír a Věra Hamplovi

Foto: archiv Divadla V Dlouhé

Lucerna vodníci-Goldflam, Matejka

Lucerna vodníci-Goldflam, Matejka

Facebook komentáře