Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
12/12/2017

Jaroslav Němeček: Nejblíže mému srdci je Bobík!

Jaroslav Němeček (* 20. února 1944) je český ilustrátor, autor známého komiksu Čtyřlístek. Dříve také pracoval pro dětský časopis Mateřídouška.

Jakou jste měl představu o svém budoucím povolání, když jste byl malý?
Můj tatínek, coby fotograf velice miloval přírodu a vodil nás na výlety do Brd, my jsme se naučili milovat přírodu a já chtěl být myslivcem. Představoval jsem si tu práci, tak, že budu mít flintičku na zádech, chodit po lese a radovat se ze života.

Můžete mi prozradit, co jste vystudoval?
Vystudoval jsem střední uměleckoprůmyslovou školu, tam byl obor propagační grafika a podle zadání jsme dělali plakáty, obaly na knížky a ilustrace. Začínalo se od čtrnácti let, do čtrnácti let se dělaly zkoušky, musel jsem přinést domácí práce, tam předvést, že umím kreslit a hlavně, že mě to zajímá. Ve třídě jsme byli 3 kluci a 27 děvčat, takže ty čtyři roky byly veselé.

Co Vás v roce 1968 přivedlo na myšlenku vytvořit komix ve kterém budou “hrát” hlavní role zrovna psí slečna Fifinka, kocour Myšpulín, zajíček Pinďa a prasátko Bobík?
Se svojí manželkou jsme si udělali předsvatební cestu do Itálie, kde jsem viděl, jak se dělají komixové časopisy. Do té doby jsem kreslil zadní komixovou stranu pro Mateřídoušku. U nás byly komixy vedené jenom jako přílepky časopisů. V Itálii byli přece jen o kus dál a měli tam časopisy, které byly celé komixové. To byl pro mne úplný zázrak a když jsme se vrátili zpátky, tak jsme si říkali: “My bychom to vymysleli taky, na tom nic není!” Ono to samozřejmě nebylo tak jednoduché, jak se později ukázalo. Nápad vznikl jednoho odpoledne při vzpomínání na Itálii, kdy jsme společně s manželkou Lucií nad lahvičkou italského vína, vymysleli, jak budou vypadat a jednat všechny čtyři figurky. Já to hned kreslil a vznikly všechny čtyři charaktery: Silák Bobík, vynálezce Myšpulín, bojácný Pinďa a Fifinka, která vaří a po té ženské stránce jim vždy umí chytře poradit. V té době trvalo rok, než se něco vydalo a v roce 1969 komix vyšel.

Popište mi kroky, jak takový komix vlastně vzniká a jakou technikou své ilustrace vytváříte?
Nejdřív musíte mít scénář a nápad co budete vlastně kreslit. Prvních pět příběhů jsem si vymyslel sám a když se ukázalo, že to bude pokračovat dál, tak jsem řekl, že příběhy musí vymýšlet spisovatel profesionál.Postavičky nakreslíte to tužkou, obtáhnete perem, potom vybarvíte.. Prvních dvacet let se všechno vybarvovalo štětcem a akvarelovými barvami a pak kresby šly rovnou do tiskárny. V současné době pracuji tak, že komix nakreslím fixou. Pak se nascanuje a závěrem se v počítači vybarví a bubliny se otextují.

Čekal jste po vydání svého prvního příběhu s názvem ‘Vynálezy profesora Myšpulína’, že Vaše příběhy vzbudí tak velký ohlas? Jaký byl historicky nejvyšší náklad?
To samozřejmě nikdo nemohl očekávat. Redakce, která vzala můj první příběh a publikovala ho, počítala s tím, že to bude jen jeden příběh o jakémsi kocourovi. Nikdo netušil, že bude mít tak velký ohlas. Proto se nakladatelství rozhodlo pro dvě další pokračování. Náklad byl tenkrát šedesát tisíc a třetího příběhu se vydalo devadesát tisíc. V tu chvíli se nakladatelství rozhodlo pro další pokračování. Nikdy jsme netušili, že jich uděláme třeba dvacet, sto, ani jako dneska, kdy máme 560 příběhů. Nejvyšší náklad byl 220 000 výtisků, bylo to v roce 1988.

Jak jste se v porevoluční době vyrovnali s konkurencí v podobě zahraničních komixů?
Před rokem 1989 tady nebyla žádná konkurence. Čtyřlístek byl jediný komixový časopis a tím pádem jsme měli velké pole působiště. Jakmile se otevřely hranice, tak tady byli lidi velice natěšení na jakýkoliv západní výrobek. Na náš trh přišlo a pokusilo se zde uchytit několik komixových nakladatelství. Byly nám velkou konkurencí, protože měly vypracovaný systém prodeje a reklamy. Obvykle začaly tím, že do televize za relativně levný peníz prodaly své příběhy a televizní reklama byla velice intenzivní. Dokud běžela televizní podpora, tak i jim se dařilo dobře. Jakmile skončila, tak byly ztracení a do roka odešly. Zatímco Čtyřlístek měl těžkou konkurenci a neměl podobnou podporu, tak přežil. Lidé se všeobecně vrací k českým výrobkům a se Čtyřlístkem je tomu zrovna tak.

Jak vlastně došlo k tomu, že se historicky první číslo Čtyřlístku na aukci prodalo za 25 000,- Kč?
K tomu máme hezký příběh, který jsme zažili. Přišel sem chlapec a přinesl historicky první číslo Čtyřlístku, úplně jak kdyby vyšlo z tiskárny a povídá: “Pane Němeček, kdybyste mi to mohl podepsat.” Já mu říkal: “Neblázni, vždyť je to úplně nové!”, “Jak jsi ten sešit sehnal?” On odpověděl, že ho koupil za čtyři tisíce a to se jednalo o devítiletého kluka. Zeptal jsem se, kde vzal peníze. Kluk odpověděl, že si je vypůjčil od tatínka, ale, že mu je vrátí. Tak jsem mu to nakonec podepsal. Za čtrnáct dní byla první aukce. On sešit koupil za 4000,- a za 25 000,- ho prodal.

Ctyrlisteka1.jpg Ctyrlisteka2.jpg Ctyrlisteka3.jpg Ctyrlisteka4.jpg

Můžete mi prozradit historku, která se Vám stala v souvislosti s Čtyřlístkem za komunismu?
Já jsem v té době mimo Čtyřlístku začal dělat keramiku, dělaly se keramické stěny pro obchodní domy. Stěnu jsem navrhnul, vymodeloval, vypálil, odexpedoval a pak musel být přítomen u realizace. Tenkrát jsem byl v Německu, hranice byly zavřené. Musel jsem odevzdat Čtyřlístek a jeho tehdejší číslo se mělo jmenovat Černá sobota. Přes den jsem pracoval na té keramické stěně a večer jsem si sednul a dokončoval příběh pro časopis. Potřeboval jsem ho dostat zpátky přes hranice, aby byl splněn termín tisku. Takže jsem ho dal do obálky šoférovi, který jel s týrákem a požádal ho, aby obálku vhodil do první české poštovní schránky. On jej vzal, přijel na hranice a první, co udělal bylo, že Čtyřlístek dal celníkům a řekl jim: “Podívejte se, oni mi něco vrazili do ruky a já vůbec nevím, o co se jedná!” Celníci z toho zešíleli a když jsem se vrátil, tak jsem to musel vysvětlovat. Stalo se to přesně na výročí 21. Srpna, tady v Praze byly demonstrace a do toho ti celníci dostali do rukou Čtyřlístek s názvem Černá sobota, a pokládali ho za provokaci. Bylo to napínavé, ale nakonec se vše vysvětlilo.Čtyřlístek zabavili a pravděpodobně je dodnes vystaven v Policejním muzeu.

Co vedlo k tomu, že se Vaše postavičky dostaly až na poštovní známky?
Oslovili mě pracovníci České pošty, jestli bych nechtěl nakreslit návrh známky a posléze se ukázalo, že nechtějí jen tak nějakou známku, ale, že chtějí čtyři známky se všemi figurkami. Ten nápad byl jejich. A protože žena má vždycky přednost, tak jsem jako první nakreslil Fifinku. Pokud je mi známo, tak náklad známek byl 8 milionů.

Jakou ze svých postaviček máte nejradši?
Jsou to moje děti, jako kdybych je porodil. To znamená, že jako rodič je mám všechny stejně rád. Ale nejblíže mému srdci je samozřejmě Bobík, protože, když se na něj podíváte, tak je stejně plešatý jako já a dokáže se rázně ohradit proti svým nepřátelům.Je nebojácný a to se mi velice líbí.

V jakých různých zemích Čtyřlístech vycházel?
Čtyřlístek se ve spolupráci s polským nakladatelstvím dostal až do Ruska, Běloruska, Finska, dokonce i do Ázerbadžánu. -Takže Čtyřlístek byl ledaskde.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Letos jsme uskutečnili premiéru filmu Čtyřlístek ve službách krále. Momentálně se přemýšlí o pokračování. Producenti přemýšlí o tom, jakou formu pro to pokračování zvolit. Jestli formu večerníčku, což by bylo hezké, nebo dalšího celovečerního filmu, což by bylo také hezké. V každém případě se mi splnil velký sen. Celou dobu jsem přemýšlel o tom, jak udělat, aby figurky nebyly jenom nakreslené, ale aby ožily a před třemi lety jsme se seznámili s lidmi, kteří měli odvahu do animovaného filmu investovat a věřili tomu, že Čtyřlístek bude úspěšný. A tři roky trvalo, než jsme ten film dali dohromady, není to žádná legrace ale výsledek stojí za to. Vznikl krásný film pro děti i pamětníky.
Děkuji za rozhovor                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Vít Hassan

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.