Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
11/19/2017

Rokoko exceluje s inscenací Čapek

Neobyčejný lidský příběh na pozadí novodobých českých dějin.

 Především vážně o Karlu Čapkovi

V dějinách každého národa jsou postavy, které mnohdy, byť velké svými činy a svým intelektem, nepřekročí historický zenit.  Pak jsou tu ale takové, a to se týká v podstatě našeho ministátečku, které jsou aktuální v kterékoli době. Takovou skutečnou osobností se stal Karel Čapek, legendárně i nelegendárně posuzovaný z různých zorných úhlů.

A právě k tomuto demokratovi, filozofovi, spisovateli a dramatikovi, ale především občanovi, se ve stejnojmenné premiéře obrátila dramaturgie Městských divadel pražských. Inscenaci je totiž možné považovat za skutečně vrcholnou podle všech měřítek, které kritika i diváci na divadelní hry kladou. A k potěšení všech je třeba říci, že se na ni mohou všichni milovníci umění bohyně Thalie těšit i v této sezóně (a jsem přesvědčen, že i v těch následujících).

Jde totiž o velké osobní i společenské drama, řekl bych šikovně zasazené do politicky hrozivého konfliktu konce 30. let 20. století, kdy se jeden, na první pohled marně se snažící človíček, stává středobodem tehdejších „velkých“ událostí. Když budete pozornými diváky, nemůžete si nevšimnout jakési mystické podoby s doktorem Galénem z Čapkovy Bílé nemoci.

Je to postava, která jakoby pociťovala malost českého národa a seč jí síly stačí, snaží se burcovat, snaží se bojovat s lidskou lhostejností, zbabělostí a nenávistí. Jaké k tomu ale má prostředky? Není politikem ani diplomatem, k dispozici má pero resp. psací stroj, ale co je jeho největší devízou, tak to je mravní přesvědčení o správnosti svého boje, boje s  „nemravnými“ a zbaběleckými idejemi své doby. Jistě, cítíte v tom trochu více naivity, ale naivity dokonale  lidské, ostře národnostně pojaté a v závěru až fanaticky protifašistické.

Musím říci, že výkon Jiřího Hány v hlavní roli mě oslovil velmi silně. Možná je to proto, že Čapkovo dílo velmi podrobně znám, takže jsem od této hry očekával něco zcela mimořádného. A před dalšími reprízami, které budou následovat v této sezóně, musím toto představení doslova a do písmene podpořit.

Na první pohled se může zdát, že poněkud robusní postava Jiřího Hány jakoby neodpovídala postavě zdravotně postiženého Karla Čapka. Opak je však pravdou, Hána svého „Karla“ vylíčil naprosto dokonale nejen po stránce ideové rozpolcenosti a ztráty důvěry v tento lidský svět, ale i fyzicky tradičním čapkovským nekloněním hlavy a vůbec velmi výraznou gestikulací. Tato jeho divadelní postava, troufám si říci, patří k těm, o nichž se bude jistě dlouho mluvit, přestože tento herec má za sebou desítky rolí,  pohříchu většinou komických. Karel je neodmyslitelně spojen  s bratrem Josefem, kterého tentokrát v obleku, který známe z jejich společných fotografií, přivádí na jeviště Milan Kačmarčík. I on je skvělý, stejně jako Máša Málková v roli Olgy Scheinpflugové.  Ač ví, že Karel je vážně nemocný, tvoří s ním jednu bytost. Byť i ona je ve skutečnosti velmi známá osoba především jako herečka, tady je představena spíše a především jako intimně oddaná žena.

Bylo  by na místě uvést i další postavy, které dotvářejí kolorit doby, ale na to není už dost místa. Všichni  jsou opravdu výborní a je třeba říci, že jak režisér Pavel Khek, tak dramaturgyně Věra Mašková udělali velký kus práce. Jistě je podepřeli  tvůrkyně kostýmů Agnieszka Pátá Oldat a tvůrce scény Michal Syrový.

Sezóna 2017/2018 začíná, otevřete si ji i vy návštěvou repríz hry Čapek. Text: Jiří Sommer

 

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.