Tipy volejte: 773 693 460, pište redakce@prazsky-zpravodaj.cz
09/23/2017

Blanka Matragi: Slavná módní návrhářka ze země, kde je křišťál hroudou zlata

Blanka MatragiAkademická malířka Blanka Matragi (*1953 Světlá nad Sázavou) je módní návrhářka. Již odmalička měla cit pro výtvarno. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor oděvní výtvarnictví a získala titul akademická malířka. Vdala se za Dr. Ing. Makrama Matragiho, se kterým se odstěhovala do Libanonu. V roce 1982 v Bejrútu otevřela salón „Blanka Haute Couture“. Její róby se proslavily v okruhu perských princezen a šejchů. V roce 2002 v Praze obdržela cenu Salvadora Dalí a roku 2003 získala titul Významná česká žena ve světě. Vydala již dvě své autobiografie: “Blanka Matragi” a “Jedu dál”.

 

Dne 13. února 2014 proběhne v prostorách Smetanovy síně Obecního domu charitativní galavečer, jehož vrcholem bude přehlídka modelů z nové exkluzivní kolekce šatů „Znovuzrození Fénixe“.

 

Čím jste se chtěla stát, když jste byla malá?

Již v mládí jsem byla velmi ambiciózní. Rodiče mi vyprávěli, že jsem v mé rodině byla vyjímečná. Už v pěti letech jsem se ptala své babičky: “Babi, jakou technologií je vyrobeno tohle?” Moje rodina byla překvapena tím, že jsem již od pěti let kreslila siluety šatů a ty šaty oblékala na panenky z kartónů. Neznala jsem slovo módní návrhářka, ale jednou jsem chtěla něco vytvářet…

 

Co Vás vedlo k tomu, že po dokončení Střední uměleckorůmyslové školy sklářské, jste nepokračovala ve stopách svého tatínka a nestala se uměleckou brusičkou, ale přihlásila jste se do ateliéru oděvního výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze?

Myslím si, že k tomu hodně vedla i atmosféra Střední školy sklářské v Železném Brodě, kde mě v úžasném výtvarném prostředí přesvědčili profesoři Libenský a Oliva, abych šla ke zkouškám na oděvní výtvarnictví, protože v té době jsem předváděla. Nikdy nelituji toho, že jsem vystudovala dva obory a všem mladým lidem bych chtěla vzkázat, aby nepodceňovali jakékoliv řemeslo.

 

Zaujalo mě Vaše nápadité, propletené logo. Z jakého roku pochází?
Jedná se o jednu semestrální práci na ÚMPRUM z roku 1976, kdy tam učil pan profesor Solpera, s kterým jsem toto logo konzultovala. Určitě by potřebovalo malou inovaci, ale z nostalgie si ho nechávám, jelikož vyjadřuje mě. Má takovou lineárnost a propojení nekonečna. Myslím, že vyjadřuje můj charakter a už ho asi nebudu inovovat a měnit.

 

Žádají Vás někdy zákazníci o vytvoření loga?
Dostávám zakázky z industriálního průmyslu. Spíš ne specificky loga, ale porcelán, šperky, koberce, design látek, tapet..

 

Můžete našim čtenářům prozradit, kdy a kde přesně jste se seznámila s Vaším mužem?
Potkali jsme se pod Nuselským mostem v Praze v době, kdy jsme byli oba studenti. On tehdy dokončoval doktorát, já studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Jela jsem tehdy do večerní školy na angličtinu a on mě oslovil, zda mi může nějak pomoci. Já jsem se ho zeptala, jestli neumí anglicky, on se zasmál, protože částečně studoval angličtinu na Oxfordu a pak mě s tím pomáhal. Ale, s arabštinou mi nepomáhal. Tu jsem se naučila sama hovorově v Libanonu.

 

Co Vás na něm na první pohled nejvíc zaujalo?
Určitě cizokrajnost. Jednak vypadá, jako cizinec. Jednak byl na dobu 80. let, kdy byli téměř všichni lidé jednotně, nevýrazně, šedivě oblečení, velmi elegantní. Můj muž byl celý rozzářený a mimojiné mě na něm zaujalo, že když jsme šli do samoobsluhy, tak nakupoval vzácné drahé potraviny jako ananasové kompoty a Campari. Napadlo mě, že je z nějakého velvyslanectví..

 

Co říkali Vaše rodiče na to, když jste spolu krátce po svatbě odjeli do Libanonu? Neměli o Vás strach?
Šla jsem za láskou a moji rodiče to neřešili, jelikož chování a postoje mého muže ke mě, měli velice rádi. Oni si vlastně tak trošku pletli Lisabon a Libanon. Začali mít strach, až když sledovali zprávy, v Libanonu se začala stupňovat válka a bylo tam opravdu nebezpečno. Ale, já jsem bojovnice, do dneška tam držím ateliér, zaměstnávám spousty lidí a dávám jim možnost pracovních příležitostí. Libanon je teď znova ve velmi špatné situaci.

 

Za jak dlouho jste se naučila arabsky?
Nemohu říct, že mluvím plynule arabsky. Domluvím se samozřejmě na dílnách, domluvím si ušití šatů… Právě v zemích Perského zálivu, kam jezdím, si domluvím šaty i se starší generací v palácích, ale, že bych mohla poskytovat nějaké odborné rozhovory v klasické arabštině, tak to bych si netroufla.

 

Co pro Vás bylo, když jste přijela do Libanonu, nejtěžší?
Pro mě není nikdy nic nejtěžší. Pro mě jsou v životě jakékoliv situace, i ty nejhorší, výzvou, jak se s nimi vypořádat. Zažila jsem války, zažila jsem různá jiná urtpení.. Nestěžuji si a všechno beru jako ponaučení, že i ze špatného si člověk může vzít něco dobrého. Že odjede z války a najednou tady vidí nádherné prostředí. Všeho si najednou mnohem víc váží a přehodnotí svůj svět. Jinak, nejtěžší pro mě byla asi jazyková bariéra.


Jak Vás přijala rodina Vašeho muže?
Rodina mého muže mě přijala úžasně, jako výtvarnici. Velmi mě v počátcích mé práce podporovala.

 

Jaké byly začátky v rodinné firmě Mekkawi?
V této firmě jsem byla jen pár měsíců, poněvadž jsem se na komunistický pas nedostala do Saúdské Arábie, kam jsme s mým mužem měli naplánováno odjet. Tudíž jsem bojovala o to, abychom zůstali v Libanonu. Muž se nechtěl vracet, jelikož měl lukrativní místo v Saúdské Arábii. Na mé přání to místo opustil a začli jsme spolu oba v Libanonu. Já ve firmě Mekkawi. Dostala jsem se do velmi aristokratické rodiny, která mi otevřela dveře mezi vyšší vrstvu a měla jsem možnost se naučit tomu, jak se pracuje ve firmě, když k nám přicházeli nabízet látky, doplňky.. Prostě jsem se tam naučila základy kolem celého koloběhu módní tvorby v Bejrůtu, přestože jsem tam pracovala jen pár měsíců, protože z bezpečnostních důvodů tu firmu zavřeli.

 

Myslíte si, že je pro ženu v arabském světě těžší prorazit než pro muže?
Zřejmě je to těžší, ale myslím, je to tam nastaveno tak, že ženám nic nebrání v tom, se prosadit. Můj muž, který byl ředitel stavební firmy, nebránil v tom, abych budovala svoji kariéru. Ve velmi těžkých dobách během vznikající války mě podpořil, abych otevřela módní salón a takto mě tam podpořila i všechna média. Otevírala jsem salón a přišly všechny soukromé televize. Během jednoho večera se o mě na všech satelitních vysíláních, dozvěděl celý arabský svět. Možná, že kdybych bývala začínala v Saúdské Arábii, tak nejsem, tam, kde jsem. Je to o tom být připraven, nic není o náhodě. Libanonci mě tehdy podpořili, jelikož ve mě viděli potencionál velké designérky, nejenom módní návrhářky. Druhý den se mnou novináři udělali interview a publikovali moje návrhy lustrů a skla. Psali o tom, že jsem přijela z Bohemie. -Ze země, kde je křišťál hroudou zlata..

 

Jak jste přišla ke klientele z řad manželek ropných magnátů a z královských paláců?
V té době jsem vytvářela šaty pro manželku libanonského architekta, s níž jsem jela na přehlídky do Paříže. Tam nás oslovila žena petrolejového magnáta, která řekla, že mám hezké šaty. Manželka architekta mi umožnila pozvání do Spojených Arabských Emirátů a vzala mě do prvního paláce. Musela jsem s sebou vézt kufr připravené dokonalé práce, abych vůbec oslovila jejich klientelu. Klientela z královských paláců v Perském zálivu je nejnáročnější ze všech na celém světě, protože jsou od mládí vychováváni si objednávat soukromý individuální design.

 

Na kolik v přepočtu na české koruny vyjdou Vaše nejlevnější šaty?
V mém butiku se dají koupit legíny za 1500,- Kč.

 

Kolik stály úplně ty nejdražší?
Pro mě se jejich hodnota nezakládá na ceně. Myslím si, že jsem vytvořila spoustu nákladných a zajímavých šatů, které mají mnohem větší výtvarnou a sběratelskou hodnotu než ty nejdražší vyjádřené cenou.

 

Pro jaké slavné osobnosti jste vytvořila své šaty?
Pro mě jsou nejzajímavější ženy, které v životě něco dokázaly. Příjdou ženy, které mě něčím překvapí. Vypadají prostince, ale jsou to vědátorky. Jsou to ženy, které něco dokázaly ve výzkumu. Pro jednu vědkyni, která pracovala v laboratoři na výzkumu léků, jsem vytvořila velice zajímavé šaty, inspirované labutí z Čajkovského. Ta je pro mě zajímavá a slavná. Jinak, samozřejmě v České republice znám všechny herečky a zpěvačky. Ve světě teprve čekám na to, že na Red Carpet moje šaty oblékne někdo slavný.

 

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Moc neplánuji. Bezprostředně reaguji na výzvy, které přicházejí a je jich čím dál víc. Pro mě je úžasné, když mohu pracovat pro dva světy. – Toho blízkého východu a zároveň umět reflektovat na potřeby praktické ženy tady na středním východě.


Děkuji za rozhovor                                                                                                                    Vít Hassan

 

Facebook komentáře

Zajímá se o dění v Praze, o politiku, kulturu a sport. Má rád lidi, kteří jsou aktivní a mají vlastní názor na život a nebojí se ho sdělit ostatním.